být Posledním skautem tvých Osobních strážců

17. may 2013 at 1:57 | Killi
Baf! To jste nečekali, co? Aneb můj blog může umřít i bez epilogu. :D Já vím, jsem ostuda a divím se, že mi ten blog ještě nevzali. Asi málo atraktivní doména. A přitom, když si chci někde zaregistrovat uživatelské jméno Killi nebo Killinka, je to zabrané. Mám prostě jméno světového formátu, jen to Češi neocení. Asi už vám došlo, že je pomalu půlnoc a já už jsem docela unavená a mám hlad, tak to budou hrozné kecy. :D Čím to je, že nepíšu? Asi dospívám. - haha. :D A nebo víc žiju v realitě a míň virtuálně. Což ale neznamená, že nemůžu být závislá na facebooku v mobilu! :D Já stále můžu, co chci, když okolí přesvědčím, že to chtějí taky.




Ještě jsem se nerozhodla, jestli budu psát pražácky nebo moravsky, takže nad tím nebudu přemýšlet, takže mi to nevyčítejte. Děkuji, jste kámoši. A taky nevím, čím začnu, ale vzhledem k tomu, jak jsem začala, je to asi jedno. Zkusím aspoň dělat odstavce, ať si můžete během čtení odpočinout. :D

Tak třeba začněme tím, že jsem zami, neee, já vím, to až nakonec. :D Tak třeba tím, že jsem po 3 týdnech doma. A je mi tu hezky a jsem tu v klidu a v bezpečí. I když to tak na jaře jednu chvíli nevypadalo, je to zase v pořádku. A všichni se doma cítíme jako doma a je nám dobře a je nás pět plus pes a tak. Díky Bohu za to, tak strašně moc. Za to, že mám mámu a tátu a bráchu a ségru a že nám to všem spolu klape. Nevím, jestli za to můžou geny, ale my se k sobě všichni tak nějak... hodíme! :D Jsem ráda, že my jsme my a že můžu říkat my.
No, ptá se mně dneska kolegyně v práci, jestli jezdím domů často. Tak vyděšeně říkám noo, dneska jedu AŽ po 3 týdnech SKORO! A ona mi odpoví, že to je teda často, že ona jezdí tak co 2 měsíce. Že má svůj život v Praze. Ok, je o něco starší než já.. tedy asi tak stará, že v jejím věku už si představuju, že mám tak 2 děti, ale stejně! :D Já už mám taky v Praze doma a svůj život a tak, ale nejezdit domů? Achjo. Jsem trošku maminčina a tatínkova holčička a nevím, jestli z toho vyrostu. :D Ale chci mít pořád svoje druhé doma ve Valmezu a jsem za to ráda.

Pouštím si na youtube písničky Kryštofů a a Kluse a pořád mi to vnucuje Proč nejsi větší od Zagorky. PROČ? :D

Mám pocit, jako že se mi zastavuje srdce, když začne hrát Klusova Nina. Nedokážu vyjádřit, jak moc silná písnička to pro mě je. Co u ní cítím a co pro mě znamená a... nevím. O tom, jak milování bolí ale stejně chci milovat napořád a neztratit ani jeden den celého života tím, že by to tak nebylo.
V sobotu jsme byli s Tomem ve Stavovském Divadle na Racka od Čechova. Bylo to neskutečně nádherné. V životě jsem nebyla v divadle na ničem lepším a jsem toho i po týdnu tak plná, že mám stále pocit, že už nikdy nechci jít do divadle na nic jiného, než znova na Racka ve stejném hereckém obsazení. Nina byla tak naivní, tak krásná, tak zamilovaná a tak šílená, Treplev byl tak zamilovaný a tak komplikovaný a tak nešťastný, Trigorin byl tak zbabělý, tak znuděný a taksebestředně nespokojený, Arkadina byla tak hysterická, tak narcistická, tak nestálá, tak laciná. Všechny, úplně všechny herecké výkony všech postav byla dokonalé. Neskutečné a uchvacující. Já jsem věděla, že se Treplev na konci zastřelí. Ale že budu na konci brečet, v divadle! To jsem od sebe nečekala ani já. byla jsem nadšená a smutná a dojatá zároveň, bylo to takové množství pocitů dohromady, že jsem to všechno najednou nedokázala pobrat. Bylo to složitě skvělé. Jsem Racek.

Jestli jsi Trogorin
Pak já chci být tvá Nina
Ale
Jestli jsi Trigorin
Nejsem spíš Arkadina
?
Co už jsem si rozhodla dávno před Rackem je, že jestli to se mnou vydrží, jestli si mě třeba někdy i vezme a jestli třeba náhodou někdy budeme mít i děti... :D Dcera bude Nina. Koneckonců, už jsme na to připravili naše rodiny. :D A jestli mi ještě někdo chcete říct, že je to RUSKÉ jméno, tak si dejte facku! :D
"Matku vzal čert, Anděl však ochrání mou Ninu."

Abych toho neměla do toho chaosu zápočtů, zkoušek, dokončování bakalářky, práce a blížících se státnic málo, obšťastnňuje mě zánět močových cest a antibotika. :D Nemám tušení, čím jsem si to zasloužila. Těším se, jak se zítra krásně a bez budíku vyspím, nasnídám se snad i na zahradě, jestli bude hezky, doma jenom já a pes, nádhera. A k obědu mě čeká rajská, kterou si nemusím sama vařit! :D Kdo by nejezdil rád domů, že.

A konečně jsem se předminulý víkend v Prachaticích pořádně svezla na naší Hondě. Zbožňuju to. Je to snad ten úplně nejlepší způsob dopravy, člověk toho tolik vidí, tolik si cestu užije, je na čerstvém vzduchu, je sexy a cítí ten adrenalin... Jeli jsme se podívat na Lipno, pak do Vyššího Brodu do kláštera, ale nepotkali jsme ani jednoho mnicha, do Krumlova, projít si město - poprvé spolu! :P - a dát si pohár v snad nejdražší restauraci v centru. :D Nechtěně. :D Ale bylo tak krásně, sluníčko, nad námi zámek a kolem nás kromě číšníka žádný Čech.. :D A pak do Prachatic, na Libín, a do Prachatic. Krásný den. Motorky jsou sexy. Motorkáři jsou sexy. A ten můj nejvíc. :) Nejkrásnější pohled na svět je jednoduše ze sedla našich 110 červených koní.
A druhý den jako bonus ještě jeden moto výlet, tentokrát s dalšíma motorkářema. Most, co si nepamatuju název, Temelín z úplně největší blízky a obec Temešvár existuje!!! :D Nadšeně jsem psala našim, že jsem byla v Temešváru. Do dneška si mysleli, že v tom maďarském. :D
Zpívání do helmy je nejlepší věc na světe, mám naprostou jistotu, že mě nikdo neslyší. Občas si teda zazpívám i něco anglicky!!! :D

Když nemám na koho žárlit, žárlím do minulosti.

Byli jsme na čtvrtém společném majálesu. Sice už jsme všechny kapely, co tam vystupujou a které nás zajímají, slyšeli minimálně třikrát, lístky zase zdražili, počasí nevypadalo nic moc, ale je to naše tradice. A bylo to skvělé jako vždy, i když poslední koncert už byl deštivý, ale mě v motorkářském nepromoku rozhodně nic takového neptrápilo. :D Bylo to skvělé, hudba je fajn, ale proč si z toho neudělat tak trochu festival jídla, když tam toho bylo tolik k ochutnání! Nejlepší koncert byl letos asi Kryštofí, protože taková show a ohňostroj a tak, to ještě cchvilku u nás mít konkurenci nebude. A my jsme nakousli další společný rok, i když oficiální výročí máme až v červnu. ale já jsem stejně byla zamilovaná asi už po první icq konverzaci. :D Právník, Anděl, motorkář a prase. Jakou lepší kombinaci byste si představovali.

Miluju ho, ještě pořád. A asi napořád. Možná. Snad. Když bude chtít. A jak jsem se paradoxně bála pádu v těch úplných začátcích, tak teď, když už jsem tak nezměřitelně vysoko, že by mě dopad na zem určitě zničil, ten strach mít přestávám. Začínám věřit, že jsem pro něj třeba vážně dost dobrá. Občas, chvílemi, ale přece. Že vážně zrovna já můžu mít takové štěstí. Že můžu být jeho a usínat v jeho stoprocentním bezpečí. Miluju tón, jakým se mnou mluví a pohled, jakým se na mě dívá. Jeho vůni, když otevřu skříň s košilema, když přijdu do místnosti, ze které už odešel ale pořád tam voní, když mu zabořím nos do hrudníku. Miluju způsob, jakým se mě dotýká, jak mě hladí a já se můžu rozpustit. Jsem závislá na pocitech, co ve mě vzbuzuje i na jeho přítomnosti. Může mě to snad někdy omrzet?
Samozřejmě, že mě štve. V jednom kuse něčím. :D Ale může být něco silnějšího a úplnějšího a opravdověšího než TO, co cítím, už takovou dobu a pořád to narůstá? Než to nekonečné... něco? Než ta láska?

A až ho to někdy přestane bavit, uvařím rajskou a získám další den. :D

Smějte se a buďte zamilovaní, svět je pak mnohem lepší. :)

Killi
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 the-eternal-sattva the-eternal-sattva | Web | 19. may 2013 at 20:53 | React

Prosím, slib mi, že nikdy doopravdy nepřestaneš psát!!! ...a být zamilovaná. Tvoje články jsou naprosto nechutně optimistické a přiznávám se, že v nynější krizi, kdy přestávám věřit ve věci jako je láska vždycky přijdu nakouknout na tvůj blog a docela mě to uklidní. Že je to jenom takové moje období a i když se všichni kolem mě a včetně mě momentálně rozcházejí, tak láska ve skutečnosti vážně existuje.

Byla mi řečeno spousta důvodů proč je super být single... ale já na to asi tak nějak nejsem. Strašně moc ti závidím! :D ...ale tak hezky závidím, samozřejmě :D tak...přejícně závidím :D Chci být taky zamilovaná...zase někdy...

S pozdravem bývalá Elp lee :-P

2 wwwholka wwwholka | 20. may 2013 at 17:32 | React

Nina je náhodou hezký jméno a nevím o tom, že by mělo být ruský? :D Pamatuju si, že s náma na základku chodila holka, která se jmenovala Antonia a my jí říkali Nino. :D Ona všechna ta "zvláštní" jména jsou super, jenže česká příjmení jim to extrémně kazí!
Já se zamilovala do jména Gabriel a Kyra, akorát takhle si budu moct asi pojmenovat maximálně tak svýho imaginárního psa, křečka.. :D

3 Tlapka Tlapka | Web | 6. june 2013 at 14:33 | React

Pošli to dál...
Ty pocity ohledně strachu zkraje vztahu mám taky. Přesně jsi to vystihla. Teď po letech už se nebojím tehdy jako tolik. Ale když si to takhle řeknu, tak se začnu bát, že to vyznívá samozřejmě, rozhodnu se udělat NĚCO, abych dokázala, jak si toho cením a... udělám nějakou koninu, načež On nasadí shovívavý pohled a tón a zeptá se: "Tys mi zase chtěla udělat radost, co?". Na zabití a k sežrání. *smich* :-D
Jo a tvůj blog nesmí umřít ani s epilogem, ani bez něj!

4 273 273 | 28. january 2014 at 22:14 | React

Dřív jsem tenhle blog moc nechápal... :)

5 Killi Killi | 1. february 2014 at 21:28 | React

A teď už je to lepší? :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.