Potajmu

13. april 2012 at 19:08 | Killi
Dlouho jsem tu nepsala. Jsem moc šťastná a spokojená, tak jsem nechtěla, aby vám to nebylo líto. A jsem moc šťastná a spokojená, tak proč se z toho vypisovat na blog.




Jenže teď jsem se rozhodla, že je všechno špatně, zhasla jsem všechny svoje vnitřní slunce, mračím se na svět a lituju sama sebe, protože jo, jsem chudáček. Dneska jsem.
Po třech týdnech= 15 všedních dnech a 2 víkendech, jedu já domů jako do Valmezu a Tom domů jako do Prachatic. Jupijou. Poprvé po třech týdnech, vedle něj nebudu usínat a zítra se vedle něj neprobudím, nebudu se s ním v noci tahat o peřinu, nebude mi brát polštáře a nebude se ke mně v noci otáčet zády. Celý víkend mě nebude opravovat za každou větou, nebude mi říkat, že jsem krásná a nebude mi sahat na prsa. Poprvé po třech týdnech zase zapnu qip. Nebudu večer v posteli poslouchat, co ho dneska bolí a co dělal v práci. A celý víkend mě nepolíbí tak, že přestanu dýchat a vnímat a mamutomotýlci v břiše se mě pokusí roztrhat na kousky. Tak, jako se to píše v knížkách, jenomže tohle je doopravdy. A on je skutečný. A můj.

Nevím, jak je to možné, z vědeckého hlediska to totiž takhle fungovat nemůže. Nemůžete se po skoro 2 letech cítit pořád víc a víc zamilovaní. Zamilovanost má totiž na starosti chemie, hraje si v mozku se serotoninem, adrenalinem, dopaminem a ostatními hormony a způsobuje, že jste zamilovaní. Jenže to trvá jenom určitou dobu, pak to přestane a zamilovanost zmizí, respektive změní se v náklonnost a vy najednou zjistíte, že buď je ten druhý člověk naprostý kretén, se kterým jste zbytečně strávili kus života anebo zjistíte, že si ho chcete vzít a mít s ním děti. A taky se zjistilo, že po 2 letech vztahu má člověk hladinu láskových (prosimvás neberte mě vážně, jenom interpretuju nějaký populárně naučný článek svými vlastními slovy) hormonů úplně stejnou, jako měl po roce vztahu. Že už to prostě neroste, že už se víc nezamilovává, člověk. Asi normální člověk.
Jenže protože jsem si nikdy nemyslela, že jsem normální, a protože v mém podání je chemie prostě hop nebo trop, tak to u mě nefunguje. A tahleta chemie je hooooop, že by mi i Isimbajevová záviděla.

A když už jsme u těch zblázněných hormonů - jsem mistr světa v brečení ve vlaku. Nemám z toho vůbec žádnou radost, ale i když se opravdu snažím, nedokážu s tím vůbec nic udělat. Svou kariéru jsem odstartovala v květnu 2010 ve vlaku z Prahy a od té doby se to se mnou táhne.
Dneska za to tradičně mohli chirurgové, čas od času totiž přijde jeden z těch emočně zašlapanějších dílů a já to nějak nezvládám. (v následujícím odstavci pravděpodobně zjistíte, že jsem i mistr světa v popisování děje ve filmu)
Dějová linie číslo 1. Starý manželský pár, cca kolem 80 let, typicky americky milý. Drobná šedivá babička Ema a vysoký šedivý dědeček Martin. Děj je velice jednoduchý - pár slaví výročí svatby, zítra mají odjet výletní lodí, což dostali jako dárek od dětí a babička o tom sní už 50 let. Dneska se jde pár projít a na procházce potká v centru Seattlu lva. Lev je nesežere (což Ema interpretuje jako "ještě není Martinův čas"), ale Martin dostane infarkt. Jsou v nemocnici, Martin musí na operaci, omlouvá se, že Ema kvůli němu příjde o výlet, na který se 50 let těší, Ema říká, že jí je to jedno a že ho miluje. Smějou se spolu tomu, že potkali lva na procházce. Ema přeje Martinovi šťastné výročí, on jí říká, ať mu ho popřeje i zítra. Poslední obětí a Ema se přesouvá do čekárny. Chce vnoučatům poslat fotku lva, jenže jí to nejde, jak se jí třesou ruce. Přijde doktorka, která jí s odesláním pomůže a slíbí ji, že operace dobře dopadne. Jupí. Na sále samozřejmě dojde ke komplikacím, takže Martin skoro umře, ale doktorka je mistr světa v operování srdcí, takže ho zachrání, je na sebe strašně hrdá a jde to rychle oznámit Emě. Ema v čekárně spí, doktorka se jí snaží probudit, zjistí, že nemá tep a že Ema v čekárně umřela. Jen tak. Stářím. Oživovací pokusy bez úspěchu. V tuto chvíli už to není jen tak, že mi tečou slzy dojetím, ale už fakt brečím. Jakmile se Martin probudí z narkózy, děkuje doktorce, že ho zachránila a že mu spravila srdce, a ptá se po Emě. Doktorka mu oznamuje, že Ema umřela. Martin to po ní několikrát zopakuje, zhroutí se a scéna končí jeho opakováním "Moje Ema… moje Ema…" Zase řvu. Následuje scéna, kdy doktorka brečí na záchodě, protože je čerstvá vdova a manžel jí umřel teprve o pár dílů dřív.

Dějová linie číslo dvě. Manželka doktorka šla na potrat, manžel doktor byl nas*aný, táhlo se to několik dílů, byli v manželské poradně. Minule se manžel přiznal, že ji podvedl. Jednou. Manželka se s tím snaží vyrovnat. Manžel se obhajuje, že šlo jenom o sex. Manželka se s tím přestane v klidu vyrovnávat a chrstne mu do obličeje misku cornflakesů s mlíkem.
Nebrečím, ale divně se bojím.

Dějová linie číslo tři. Doktorka Mer a doktor Derek, konečně po sto sériích nejspokojenější pár v celém širém seriálovém světě. Mají adoptovanou rozkošnou černou holčičku, jedou autem do práce - všichni tři. Holčička začně předvádět, jak dělá lev, a najednou jim před autem projde lev (ano, pozorní čtenáři, ten z dějové linie číslo 1 :D). Večer Mer nutí Dereka, aby ji slíbil, že ji nikdy nepodvede, jako manžel manželku v dějové linii 2. Derek jí to slíbí a obejme a do ucha jí začně předvádět zvuk, jak dělá lev, Mer se směje, všichni jsou šťastní, všechno je rozkošné a já jsem d-o-j-a-t-á.

No, tak to by bylo. To zase vypadá na tak plnohodnotný článek, že by jeden zvracel.
Ale nemůžete mi to vyčítat, jsem zamilovaná, tak za to může chemie.

"Ani po tolika tisíciletích se lidé nenaučili spočítat lásku. Kolik je z ní fyzického a kolik v mysli?
… Láska je prostě tam, kde je."
Hostitel, Stephenie Meyer

Achjo, svět by byl mnohem lepší, kdyby byli všichni zamilovaní. Make love, not war. :D Je to krásné, každý den se na něho těšit, usmívat se, když vám přijde smska a padat při jejím čtení ze schodů (trubko..). Chvilku mít chuť být úplně potichu, někam se zavřít, schoulit se do klubíčka a dělat, že nejste, aby vám ani kousíček z té dokonalosti někdo nevzal. Chvilku mít chuť tančit, zpívat si, balancovat na obrubníku a usmívat se. K zbláznění milovat.

Ale pak se vždycky uklidním a jdu mu třeba uvařit rajskou.
V úterý. A nebyla tak dobře ochucená jako minule, ale zase se mi tam zas tolik nezdrcla ta smetana. Jednoho dne to dovedu k dokonalosti! Musím se hodně uči, mami, hodně učit!

Mám velice speciální sklony oblíbit si písničky, který by 90% normálních (aha..) lidí označilo za s*ačky. Třeba tuhle:

Lež a nech si lhát, příjde mi to geniální..!

Ale uznávám, jestli se k tomu někdo doposloucháte, tak jak zače recitovat "Sni- dál ke mně se tiskni, tiskni se jako když lžeš..." tak to už je moc i na mě. :)))


Achjo, život není fér, protože kdyby byl, tak by mezi Valmezem a Prachaticemi nebylo sto tisíc kilometrů. Fňu!
A ano, budu fňukat a brblat, protože chci! A vůbec nic to nezachrání. Ani fakt, že letos pojedu 2x k moři, ani fakt, že mám nejlepšího kluka na světě, nic.

Tudum, tudum. Miluju, jak se na mě dívá. Jak mě hladí. Jak máme pořád potřebu se tulit, mazlit a dotýkat. Jak mi leze do zamčené koupelny. Jak mi přes den píše smsky. Jak mi vypráví o věcech, kterým ani trochu nerozumím. Jak slyším už od výtahu, že jde konečně z práce. Jak ve mě vyvolává pocity, na které nikdo jiný nemá nárok. Jak je sexy, když řídí nebo když přemýšlí nebo když se oblíká do práce. Nebo v situacích, které vás vůbec nemusí zajímat. Jak mi říká, že jsem krásná, i když to ani trochu není pravda. A že si mě asi vezme. Jak plánujeme, kde budeme bydlet a jaké budeme mít auta. Jak ráno vstává dřív, ale pak si ke mně stejně zase lehne, aby mi mohl vyčítat, že kvůli mě přijde pozdě. Jak voní a říká mi lásko..

A nesnáším, jak je mi po něm smutno, i když je to teprv pár hodin, co jsem dostala poslední pusu, a asi za 50 hodin zase další dostanu.

Fňukací nálada.

Je vědecky dokázáno, že mazlení prodlužuje život. Tak se bežte mazlit, já už budu asi nesmrtelná.

Fňuk, brlby brbly.

Killi, nejšťastnější slečna na světě
 

4 people judged this article.

Comments

1 fallen fallen | 15. april 2012 at 9:55 | React

co si přát víc... :-*

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.