Vídeň, 17. - 20. 12. 2011

23. december 2011 at 20:11 | Killi
To tak jednou muj milý našel velmi výhodnou nabídku ubytování kousek od Vídně a v krásném hotelu, a protože mi slíbil, že mě do Vídně vezme, začali jsme nad nabídkou uvažovat.
Uvažovali jsme dlouho, počítali jsme náklady, děsili jsme se čísel, snižovali jsme nároky, nebyli jsme si jistí a když už jsme se teda (pozdě večer a v posteli pod jednou peřinou) rozhdoli, že teda carpe diem neasy, internet nechtěl dovolit placení mou kartou a Tom na účtu neměl dost peněz. Naštěstí se ale hned ráno platba povedla kartou paní fallenové a my jsme teda měli vouchr na mailu.
Člověk by řekl jupí, jenže to nic pořádného ještě neznamená. Ještě bylo nutné vybrat termín, vyměnit si několik anglických mailů s rakouským hotelem, zablokovat termín a začít se těšit! :)


I když platnost poukazu byla do konce příštího roku, rozhodli jsme se vyrazit ještě letos a těsně před Vánoci, abychom zastihli tu pravou vánočněvídeňskou atmosféru. Odjezdu 17. prosince tedy předcházel velmi náročný zápočtově-zkouškový týden a výlet byl nejlepším světlem na konci velice černého tunelu. :D Dokonce i Tom po několikadenním vymýšlení a počítání vymyslel nejlepší variantu dopravy a už nám nic nebránilo v cestě. V sobotu ráno mě tedy mamka zavezla autem na vlakové nádraží i s mým poněkud nadměrně velkým zavazadlem vzhledem k tomu, že jsme jeli jen na čtyři dny.. ale úspěšně jsem se navlakovala do vlaku a výlet byl odstartován. Vše by proběhlo hladce, nebýt bouřky či větru, nebo co se to odehrálo v noci z pátka na sobotu, ale stromy na kolejích způsobily, že vlak, na který jsem měla v Brně přestoupit, nabral 80 minut zpoždění. A tak jsem naštvaná, zmrzlá, cizinci obtěžovaná a se samými eury v peněžence brečela na brněnském hlavním nádraží, že chci domů, dokud vlak nepřijel a já se zase nezačala těšit, i když naštvanost mě teda přešla až za pár hodin. :D Bez dalších problému jsem tedy v jednu hodinu odpoledne vystoupila na nádraží v Bratislavě a hledala v davu Toma. To mi netrvalo dlouho, když jsem ale uviděla v těsném závěsu za ním i jeho slečnu kamarádku Slovenku, byla jsem fakt překvapená. Takže naštvaná, překvapená a ještě se mi oba smáli, že mám velkou tašku... No, naštěstí jsem úžasná, neurážím se a už vůbec nežárlím. :D
Do auta jsme už ale nastoupili bez slečny kamarádky a hurá konečně teda do Rakouska!

Chvíli jsme se pokoušeli najít jezero, které tam mělo být a taky tam bylo, jenom to prostě nebyl ten modrý pruh na navigaci a stejně se k němu nedalo dojet. :D Takže jsme se rozhodli, že to bez jezera opravdu přežijem a rovnou jsme se jeli ubytovat. Víte, proč jsem do Anděla tak strašně zamilovaná, mimo jiné? Protože má FCE a všechno anglicky vyřeší a domluví a všemu rozumí, zatímco já jsem slečně na recepci rozuměla asi každé šesté slovo... Ne že by mi z toho nebylo trochu smutno. Hotel byl ještě nádhernější, než jsme čekali. Pohádkový. A protože jsem v hotelu asi nikdy v životě nebydlela, nemohla jsem tomu tak nějak uvěřit. Že mám vlastní kartu, kterou si otvírám dveře a ovládám výtah, že nám pokojská každý den uklidí krásný pokoj, že na snídani je úplně všechno jídlo a pití, které si dokážete vymyslet a můžete toho sníst a vypít kolik chcete... Achjo, ty snídaně byly jednou z nejlepších věcí vůbec. :D Kdykoliv si na ně vzpomenu, dostanu hlad... Ale hned bych si dala míchaná vajíčka s opečenou slaninou, párečky a čerstvé pečivo, vajíčko na měkko, sýry a šunku, croissant, skořicové šneky, pudinkové taštičky, ovoce s jogurtem, cereálie a všechny příchutě džusů a čajů, jako každé ráno. :D A to jsem vyjmenovala jenom věci, které jsem si dávala já! Achjo, to byla krása. :)

Nadchla mě samozřejmě i Vídeň samotná, i když minimálně pohled seshora je teda hezčí na Prahu. Každý den jsme auto zaparkovali u stanice metra a dál se po Vídni pohybovali metrem a jednou i autobusem. Viděli jsme Hofburg, který se mi teda nelíbil a byl zbytečně obrovský a Habsburkové byli teda pěkní zlobři a naši předkové jim ty nesmysly museli platit! :D Viděli jsme Burgtheater n.1, které nás zklamalo, protože průvodce sliboval kolosální busty nad okny a tohle bysty mělo, ale ne kolosální., a nakonec to Burgtheater vůbec nebylo. Samozřejmě jsme tedy viděli i Burgtheater n. 2, ale to bohužel reputaci nezachránilo a busty opět nebyly kolosální. Možná ale jen špatně chápu význam slova kolosální. Viděli jsme Belvedere a i když jsme tam byli po tmě a těsně před tím, než ho zavřeli, líbil se mi straně moc, hlavně ty zahrady. Viděli jsme Stephansdom zvenku i zevnitř a vyšlapali jsme šílených 343 schodů, ale mohli jsme se rozhlédnout po celé Vídni. Viděli jsme Státní operu, kterou nejdřív neměli rádi a pak si ji oblíbili. Viděli jsme Radnici i Parlament, který se mi moc líbil, i když nemám antiku jinak moc ráda. Viděli jsme Albertinu, spoustu muzeí v Muzeumsquartir, a dokonce jsme navštívili muzeum moderního umění MUMOK! Sice nikdy neuvidím umění v tom, že křivě ustřihnu kus koberce, přibiju ho na zeď, dám tomu název "Bez názvu" a řeknu, že je to umění... Ale měli tam Mondriana a originál Picasa a spoustu nádherných obrazů, které se mi líbily a jednou bych je třeba chtěla nad postel nebo do obýváku nad gauč. :) A taky tam měli krásné záchody, šatnu zadarmo a super výtahy. A mohlo se tam fotit! Viděli jsme Hundertwasserhaus, i když to původně nebylo v plánu, ale Tom mi splní všechno, co chci, víte. :) A moc se mi líbil a jsem ráda, že jsme ho našli a mám s ním prý roztomilou fotku. :D Na konec si úmyslně nechávám Schönbrunn, který se mi líbil úplně nejvíc z celé Vídně a strašně moc bych tam chtěla bydlet. V nádherných zahradách bych venčila smečku psů, Tom by tam mohl jezdit na motorce, můj nejoblíbenější pokoj by byl ten s balkónem... no, mám to už hezky naplánováno, tak snad ho od Ježíška dostanu! :) Samozřejmě tam nemohly chybět trhy, které jsou ve Vídni na každém větším platz :D a dala jsem si právě tam asi nejlepší punč vůbec. Malinový, samozřejmě. Taky jsme se odhodlali ochutnat místní specialitu- pečený brambor plněný smetanou, šunkou a sýrem... jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy jedla! A zrovna při procházce tamějšími zahradami s punčem nám přišla smska, že umřel Václav Havel. (Bylo nám to líto a chtěla jsem, ať to není pravda, ale stejně nás náš 1+1 soukromý svět před smutkem ochránil.)
A viděli jsme ještě spoustu dalších věcí, na které si teď určitě nevzpomenu. Třeba mešitu, co nakonec vůbec nebyla mešitou! :D

Strašně moc mě to tam bavilo. Jezdit U-Bahnem, koukat do mapy, číst si v průvodci, fotit se u památek a vůbec být nejturisťovatější turista. :) A dělat si ze všecho legraci. Mačkat se v davu na trzích, tak trochu nevědět, kde jsme a tak trochu bloudit, házet drobné muzikantům, líbat se všude, říkat na všechno danke, koukat se po lidech, což bych neměla, ale jsem na to moc zvědavá, usínat v autě, smát se navigaci a následně 20 minut přemýšlet nad jeho větou "Nesměj se jí, už mě to stálo jeden vztah!" :D, večeřet v posteli, tulit se, nechávat na pokoji peníze pro tu hodu paní, co nám převlíkla špinavou peřinu :D, dávat se ráno na kresleného Maugliho v odporné němčině, kupovat si pražené mandle a bramborák a nekoupit si strašně hezké boty, což mě teď dost mrzí.. :D Chladit si v minibaru vlastní jídlo, smát se u snídaně lidem v teplákách, platit parkovné v automatu, poslouchat, jak mi to sluší, i když je kecka, a být nejzamilovanější. Pořád a všude. :)

Výlet do Vídně byl ten nejlepší nápad a mě jenom mrzí, že jsme si voucher koupili jenom jeden. A nejen proto, že jsme nestihli všechno, co Tom naplánoval, ale hlavně proto, že se mi tam opravdu moc líbilo a byla do nádherná zimní dovolená. A zima teda vážně byla! :)
Dobře vím, že to takhle úžasné být vůbec nemuselo, ale za všechno může můj nejmilejší.:) Všechno zařídil, naplánoval, propočítal, domluvil, všude mě dovezl, zavedl, všechno měl připraveno, na všechno myslel a o všechno se postaral a já už jsem si to jenom všechno užila. To jsou totiž ty výhody vztahu s dospělým, zodpovědným, inteligentním, praktickým, rozumným a o dva roky starším klukem! :))

Já vím, že mi závidíte!

Sluší mi být do něj zamilovaná, sluší mi být s ním. :)) Ať jsme my napořád my. Prosím pěkně. :)

K.

Náš krasavec. :)

Každý den stejně krásný! :D

Aaaano.

Falešný sob!

Tak a teď nevim. Hofburg? :)

Náš první!

Mumíšci!

:))

Dokonalost. :)

Taaak moc jsem roztomilá! :D


Můj Schönbrunn.

Před naším budoucím domem. :)

Já a koň. :D

Ťup ťup ťup.

Nejlepší průvodce!

Hezčí než jsem čekala! Hundertwasserhaus.


Cesta k Velkému Belvedere.

:)

Parlament.

tečka
 

2 people judged this article.

Comments

1 Jenny Jenny | Web | 24. december 2011 at 2:27 | React

Jsem nechutně přízemní, protože nejvíc ze všeho ti závidím to jídlo a ten krásný hotelový pokoj :D :D :D

2 Hel Hel | 25. december 2011 at 15:05 | React

Wunderschön! já ti závidím hlavně toho Mondriana a hotelový snídaně, mňam. a Vídeň bez Hundertwasserhausu není Vídeň, to je přece bod číslo 1, né? Tak ještě žes to prosadila.
a punč=glühwein=svařák, nebo fakt punč? Jestli glývajn, tak závim ještě víc, achjo, jedinej důvod, proč bych jela do Vídně znova na vánoční trhy :D

3 fallen fallen | 26. december 2011 at 11:34 | React

Hund er wasser haus ma byt nekde v centru jako vsechny slusny pamatky a nebo tam ma byt U-bahn, proto byl diskvalifikovan. :-D

A rekl bych ze Gluhwein je svarak a Punsch je punc a my pili punsch, protoze za stejny penize daleko vic muziky :-)

4 Hel Hel | 26. december 2011 at 12:21 | React

no, to my neekonomický kýčaři pijem glühwein. ale to... chtěla jsem o tom pomlčet, ale když už ses do toho vložil, jakápak fce-angličtina v hotelu? to by paní prof. M. neměla radost. xD přece jak se říká, Übung macht den Meister! ;)

5 fallen fallen | 27. december 2011 at 19:07 | React

No, on ten hotel působil tak honosně, že už tak nepatřičný pocit jsem si nechtěl ještě zhoršovat mojí derdídaspsíocas němčinou (přecijen 3 roky jsou tři roky). Ale postupně jak jsme se pohybovali ve Vídni mi to naskakovalo víc a víc a ke konci i kdybych chtěl mluvit anglicky tak jsem stejně plácal německy. Akorát na SaubersuSsose (?!) jsem si vylamal zuby bilingně. :-D A nikde nemeli zadny poradny Wursty.

6 Hel Hel | 30. december 2011 at 19:22 | React

neměli wursty???? Grillwurst, bratwurst, currywurst, würstchen? To snad neni možný, v jaký části Rakouska že jste to byli? Já jsem se právě vrátila z Tyrol a jsem přewurstovaná :D Tak to je teda zrada. To by mě mrzelo.

7 . . | 4. february 2012 at 17:17 | React

Sm

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.