Protože Anděl dělá den!

9. december 2011 at 21:38 | Killi
Haló?

Tak jo, zkusím to, přece to nemůže být tak těžké. Něco napsat… Něco.



Vlastně- je to dost těžké. Naprosto nepřirozeně těžké, protože tohle se mi nestává. Víte, píšu článek už asi 14 dní, ale vždycky to po dlouhém zírání na prázdnou stránku vzdám, protože to nejde. Nenapadá mě nic, mám v hlavě prázdno, žádný automatický proud slov jako obvykle, prostě to nejde. Mažu každé druhé slovo, zavírám stránku a zase ji otevírám, vzdychám a je to utrpení a nevím, čím to je. Nejde to. A není to tím, že by nebylo o čem psát, protože se toho neděje o nic míň než jindy. Včera večer byla třeba v práci strašná nuda a od té doby, co Jonáše přesunuli k jinému stolu, už to asi lepší nebude. Štve mě to, protože jsem ho začala mít docela ráda a chybí mi ty jeho otázky, na které jsem většinou neznala odpověď (a jeho strašně bavilo neříct mi to a počkat, až si to najdu na googlu), tajemné historky o jeho paní (začínám věřit, že existuje, ale je mi ji strašně líto), zvědavost, jestli jsem pořád zamilovaná, jeho fascinace tím, že jsem věřící a milion extra dotěrných otázek, jeho pochopení pro VŠCHT, protože je na ČVUT, což je skoro to samé, to, že mi potvrdil teorii, že chodit s právníkem je děsně hustý, a vůbec ten jeho respekt k Tomovi, moje záchvaty smíchu a naše pohledy, to jak mi nosil sladkosti, jak oba nemáme rádi pana XY, učení mě nových slov a otravování s němčinou a hanebnými pancharty a štrúdlem s mlíkem, doporučování špatných filmů a noční maily.. a tak. Teď se tam nudím, koukám z okna, jak se tam otáčí velká svíticí Bílá labuť a odpočítávám minuty do konce. Tak jsem si na něho zvykla, no. Pfffff. Sedím ve vlaku a vedle přes uličku sedí panípán. Nemohla jsem se rozhodnout, jakého je pohlaví a když už jsem si byla skoro jistá, že je to chlap, tak zvedl/a telefon a hlas má neskutečně ženský. Nevšimla bych si, ale zvláštně a nepříjemně mě sleduje a jestli mi to čteš přes rameno, tak ahoj. Když jsem si kupovala jízdenku na vlak, oslovil mě nějaký kluk, že prý jestli jsem z Valmezu a chodím na VŠCHT, prý se mnou jel už asi stokrát ve vlaku a pořád mě potkává ve škole. Neměla jsem pocit, že bych ho někdy v životě viděla… Čeho všeho jsem si už třeba v životě nevšimla a proč si ostatní všímat stíhají? Spokojená ve své bublině. Pořád někam spěchám a urychluju čas, hlavně abych už se k němu zase mohla přitulit, chytit se ho a dát mu pusu. Můj Anděl. Životní. Jo- fakt si to myslím a fakt mě ta představa baví. Teď se maximálně těším na dobu přesně za týden. Právě budeme s nejlepšími slečnami, které kdy gympl navštěvovaly, sedět v divadle a bavit se na jolce, pak to půjdeme někam pořádně zajíst a probrat všechno, co se stalo za dobu, co jsme se neviděly, což je nehezky dlouho. A tím to snad neskončí, protože už asi všechny budeme mít před sebou vánoční prázdniny, takže by to chtělo trošku oslavit. Bych řekla! A pak v noci/ráno příjdu domů v úžasné náladě, trošku se vyspím a už bude ráno a sobota a odjedu s Andělem na 4 dny do nejhezčí Vídně a nejhezčího hotelu a náš svět zase nebude mít chybu. Jenže od toho všeho krásného mě dělí 2 zápočty a 2 předtermíny a 2 návštěvy v práci, takže je tu pořád šance, že umřu nervozitou nebo natěšením… Čím víc na to myslím, tím víc se na ten příští pátek a musím se usmívat. Ať už to je. Jinak už mám na kontě zápočet z těláku, který jsem dostala naprostou náhodou, protože mi tam pořád chybí jedna čárka a příště nepřijdu, i když jsem to slíbila, cha. A taky áčko z laborek z fyziky, kde jsem napsala test nejlíp ze všech a naprostou náhodou jsem si vytáhla na měření nejlehčí úlohu ze všech a všichni mi to záviděli. Jsem hvězda. A v organických laborkách jsem zase jako jediná napsala test na 100%, když už jsme u těch studijních úspěchů. Asistent mě naprosto ohromen přišel osobně pochválit a já jsem spolkla poznámku o tom, že to byl šíleně jednoduchý test (když si s ním dal chudák takovou práci) a nasadila jsem překvapeně stydlivý pohled… eh. :D Tím ale úspěchy končí a psát o tom, jak jsem ve středu tak moc pos*ala zápočet z orgány II, že už jsem se radši zapsala na souhrňák, i když výsledek ještě nevím, mě tak moc nebere. A jestli se na mě ten napůl plešatý pán, co sedí naproti, nepřestane usmívat, tak se pozvracím a vystoupim v Olomouci, fakt! A paní vedle usíná a padá ji hlava… Achjo. Cítím, že na mě zase jde ta nálada, kdy mě iritují všechni lidi na světě. Ať už jsem doma, potřebuju svou postel, svého psa a svou maminku, se kterou jsem z celých 14 dní, co nejsem doma, komunikovala asi 7 minut na facebook chatu… v sobotu? To letí.. :D Jop, moc na tuhle valmez-pražskou komunikaci nejsme, žádný každodenní telefonáty a smsky a maily a tak, ale mě to nevadí, ona má doma mé 2 sourozence, kteří jsou sami o sobě dost vyčerpávající :D a pak se na sebe aspoň o to víc těšíme a víkend si spolu užijeme a nehádáme se. J Všimli jste si někdy toho, jak jsou průvodčí-ženy ve vlaku strašně asexuální? Proč musí nosit ty pánské uniformy? Ble… Cestující by na ně byli o tolik milejší, kdyby zkusily aspoň sukni, nebo trošku výstřih, místo kalhot, saka, košile, vestičky a kravaty… No! Extra ble. A i když jsou záchody ve vlaku českých drah asi nejpříšernějším místem na světě, tak tam mají skvělé zrcadla- vlastně asi jediná zrcadla, ve kterých si připadám docela hezká a musím se v nich na sebe usmívat. :D Kéž by taková měli i v kabinkách ve všech obchodech, protože když si zkouším oblečení, pohled do zrcadla mě vyděsí… Přece nemůžu být takové odpudivé monstrum! A tak. :D Nic nového vám asi neřeknu, protože jsem pořád a neodvolatelně zamilovaná do nejúžasnějšího kluka na světě a začínám si myslet, že to opravdu jen tak nepřejde. Vlastně.. to si myslím od začátku. :D Svět je krásný, když jsem s ním, takže jestli s ním budu napořád, tak mě čeká nádherný život. J Nic mi nechybí, když se můžu tulit, mazlit, líbat, smát… Achjo. Jak moc vážné to je, když si kvůli němu (prosím, ať to mám dobře vyskloňované.. :D) koupím pomerančový džus, i když mám radši jablečný, a tak. J) A středeční večer/noc, byla nejlepší asi od… Chorvatska! A naprosto vyčerpaný tulící spánek v jedné posteli… o to horší je pak donutit se ráno odtulit a vstát a jít do školy s pocitem, že se zase uvidíme až kdovíkdypříštítýden v lepším případě, jinak až ve Vídni. Pffffffff. Miluju ho, protože mi kupuje svetr a frisco a jezdí pro kondomy tramvají, opakuje mi stokrát za minutu, jak mi to sluší, protože je strašně sexy a směje se nejkrásněji na světě a místo toho, aby psal zápočty, mě bere do Vídně… Vidíte? Já se tam fakt šíleně těším. J A taky na Vánoce, na sníh, na kapra a bramborový salát, na cukroví a na koledy a na to, jak vtipné asi budou letošní svátky, protože my nejsme žádná normální rodina, která by se spokojila s nějakým nůděm. Což mě zase přivádí na myšlenku, že se se mnou pořád nikdo nepodíval na Vzhůru do oblak a že bychom už vážně mohli vyjet z Olomouce, kde asi 15 minut stojíme, protože vlak má- citoslovce nesmírného údivu- zrychlení. Ano, vlak Českých drah. :D Jsem si jistá, že z tohoto automatického textu nemáte moc radost, nicméně já se aspoň zbavím dotazů, když už konečně jako napíšu zase článek. Takže to máte za to, že na mě tak tlačíte. Asi nejsem psací typ, nebo cože. Už-ne. A až mě zase napadne dát si v Hranicích kafe, když čekám na přestup, tak mi připomeňte, že se s ním zase 6x poliju, jako teď. A těším se, až budu v příštim životě strašně moc bohatá a koupim si nový mobil! Protože ten krám, co mám teď, mám aspoň 3x za den chuť hodit pod metro. A právě jsem se po sedmé polila tou odpornou kávou, takže je myslím nejvyšší čas to nějak ukončit.
Hele, poprvý v životě mám s takovýmhle megapředstihem nakoupený všechny vánoční dárky, vole!
Někdy mě napadají divné myšlenky, třeba bych někdy chtěla nějakému klukovi způsobit pocity jako jsemčurákžejsemjínechalchcijízpátkyanemůžubezníbýt. Víte? Ale zase je to nádhera, že se to nikdy nestane, protože budu už do smrti smrťoucí s Tomem. Nemůžu za to, že mám tak nehorázné štěstí a vyhlídne si mě nejskvělejší kluk na celém světě.. přes celou republiku. Byla bych pěkná trubka, kdybych si ho nechala vzít, takže jediné, co můžu dělat, je snažit se být nejskvělejší, jak jenom to jde a právě jsem se v této větě moc hezky ztratila, tak pojďme udělat tečku.. :D Takže dámy, než se dotknete nějakého kluka, přesvědčte se, že nemá na noze nálepku s nápisem Můj Tomášek, protože pokud ano, tak je to můj Tomášek a ty se na něho nebudeš usmívat, nebudeš flirtovat, nebudeš ho opíjet a budeš jenom tiše litovat, že si nevybral tebe. Ok? :P Jinak tě zabiju, aha!
No a dojela jsem domů, maminka paří, tatínek, paří, bratr paří, takže jsem doma jenom se sis. Tak jsme si objednaly pizzu, zasmála jsem se s panem pizzařem nad mým popisem "ten dům, před kterým stojí sporťák" :D a uděláme si taky hezký večer!
A vidím, že mi word mění slova, které se mu nelíbí, na úplné nesmysly, tak se nedivte.

A už jsem vážně úplně potichu jako myš-ka.

Dobrou, králíci.

K.*
 

1 person judged this article.

Comments

1 fallen fallen | 12. december 2011 at 14:41 | React

a máte po komentářích! :-)

2 Jenny Jenny | Web | 13. december 2011 at 21:00 | React

No co to jeeeeeeeeee? :D :D :D

3 fallen fallen | 13. december 2011 at 21:29 | React

Asi to bylo prilis nemravny, i kdyz chapu ze kdyz se sejde takova silna trojka, je to vlastne norma! :-D
ja v tom ale prsty nemam, aby si nekdo nemyslel! :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.