Soletky s nutelou II

20. september 2011 at 22:53 | Killi
Určitě si dobře pamatujete na článek, ve kterém jsem se zmínila o tom, že jsem byla pozvána na dovolenou do Chorvatska s Tomem a dalšími 12 lidmi. Určitě, protože já si to teda pamatuju, byl to velice významný den v mém životě. :D A tak to pořád bylo daleko, daleko ve stylu za dva měsíce už pojeden, za měsíc už pojeden, za týden už tam budem, a tak. A najednou se to všechno hrotilo, já jsem psala seznamy, půjčovala si zavazadla, kupovala si oblečení, nechávala si upravovat oblečení (konkrétně zkracovat sukni... sukně se totiž rozdělujou na 3 délky- 1. dokud mám hezké nohy, 2. až nebudu mít hezké nohy, 3. tak dlouhou sukni jedině do hrobu :D), psala si další seznamy, psala si seznamy seznamů, nakupovalo se jídlo, škrtaly se seznamy a stresovalo se a tak. Ano, měla jsem hodně seznamů, no a co? Jen díky tomu jsme totiž nic nezapomněli! :D
A pak už tu byl pátek, oblíkli jsme si týmová trička, naskládali se do aut (ano, jsme ostudy a máme nejvíc věcí ze všech) a vyrazili jsme. Tedy naše auto ve složení 3 blondýnky a Tom vyrazilo, a to na místo srazu- benzínku. Odjezd byl plánován okolo osmé hodiny, každopádně sjížděli jsme se velmi pozvolna, pak nás zdrželo tankování, protože dieselová hadice nešla strčit do benzínové nádrže. :D Ještě, že nešla...
"Tak co nám chybí?"
-"Dvě auta."



Ale přes všechny "problémy" jsme v devět hodin večer opravdu v plném počtu 14 lidí a 4 aut vyrazili. Ještě v ČR jsme se trochu ztratili, museli jsme zastavovat, protože buď měl někdo hlad, nebo se někomu chtělo čůrat, nebo se musely seřídit světla, nebo se muselo tankovat, nebo prostě pořád něco, ale nejen kvůli toho jsem poprvé neprospala většinu cesty. :D V každém autě totiž jela taky jedna vysílačka, abychom se mohli dorozumívat mezi sebou a nemuseli si volat.. takže spát se nedalo taky smíchy. Během cesty došlo ještě k několika drobným zádrhelům, jako třeba když 3 auta (i když na poslední chvíli) stihly odbočit a čtvrté už ne, takže jedete, v pruhu vedle sebe vidíte kamaráda, ale bohužel vás dělí svodidla. :D
"Did jede rovně..."
Nebo když vás jedno auto špatně odbočí, pak čeká v Mariboru na benzínce s mekáčem, ale kolem žádné takové se nakonec nejede. :D Nebo když jednomu autu začnou blbnout brzdy a nesmí se používat ruční.
Na hranicích: "Jeďte, my vás doženem, omylem jsem zatáhl ručku."
A tak. :D
Makarska nás přivítala sle dokonce dřív, než bylo v původním plánu cesty, takže dobře naši řidiči! Zjistili jsme, že naše vila se nachází na kopci jako debil, k moři to je kus (ale o tom jsme věděli) a protože naším jediným přáním bylo najít plavky a skočit do bazénu, morf velice ochotně a velice anglicky kontaktoval paní Maricu, ta přijela, sdělila nám, že máme vily dokonce dvě, dala nám klíče a bylo to naše. A tak nám začala týdenní pohoda nejvyššího stupně. Chvilku jsme se vydrželi válet u bazénu, ale pak nás (řidiče především) přepadla únava a vyzkoušeli jsme naše postele. :)
Zbytek týdne ani nemůžu nějak konkrétněji rozvádět, protože to bylo pořád jenom probuzení v devět, vstávání v deset, velká snídaně, napatlání se opalovacími krémy a hurá k bazénu. Tam jsme se opalovali, koupali, smáli a blbli vždycky několik hodin, pak byl nějaký oběd, a zbytek dne pořád bazén, občas moře, pokr a hlavně vůbec žádný stres. :) Večře buď vlastní a nebo se zašlo na něco do města a jinak ai každý večer procházka do centra, na zmrzku a nasávání atmosféry. Večer se většinou sedělo na terase, v klidu jsme popíjeli nealkoholické nápoje, povídali jsme si a hráli slovní fotbal. Byli jsme až tak moc klidní, že nás musela dvakrát přijet zpacifikovat chorvatská policie. :D
Moře bylo krásně čisté, ale zpáteční cesta do šíleného kopce byla tak odrazující, že ze 7 dnů jsme u něj byli jen 3x. :D Hlavním důvodem ale byly malé pláže (hledejte si tam místo pro 14 lidí :D) a sprcha za peníze. Ale měli jsme bazén, takže nám to nějak nevadilo. :)
Jednou jsme se všichni naskládali na 3 šlapadla a moře nám skoro bylo malé, jindy jsme si zase udělali výlet a nejvyšší horu pohoří Biokovo- St. Jure, kam vede cesta pro automobily, ale je tak úzká, že se tam 2 auta nevyhnou, takže sranda. :D Tom nám ale půjčil skútr, takže jsme si tam v pohodě dojeli, občas jsme se propletli menší kolonou, a nahoře docela chvíli čekali na zbytek posádky v autech. Bylo to skvělé, viděli jsme jen tak se tam pasoucí krávy, osly, kozy i koně a jako jediní dva jsme zdolali i 15 minut chůze do sedla, odkud byl výhled na celé pobřeží Makarske. Ostatní si odjeli na oběd a my jsme ještě jeli do města Tučepi, kde je obrovský, rozbitý a zavřený hotel asi z 50. let, kdysi určitě moc krásný a luxusní. Chyběla okna, takže jsme ilegálně vlezli dovnitř a dostali jsme asi 8 pater neuvěřitelné podívané. Ne že bych si nevzpomněla na všechny ty horory a Osvícení a Pokoj 1402 a tak! :D Ale ty dloouhé chodby, neuvěřitelné množství pokojů, točité schodiště ještě i s červeným kobercem, starý bar, výtahová šachta, terasa, zarostlá, ale pořád nádherná zachrady, výhled ze střechy na pláž... Neskutečné. Celý komplex dýchal, vydával zvláštní zvuk a byl nasátý vzpomínkami a zážitky a mělo to prostě TU atmosféru... Ach.
Pokr mě tam hoodně bavil, i když jsem vyhrála jenom jednou a to jsme se ještě o výhru dělili s morfem, ale co. Chválili mě, že hraju dobře, toš tak jo, měla jsem ze sebe dobrý pocit. :D Ale ten adrenalin, jak se mi třepou uce a cukají mi koutky a mám pocit, že už to nevydržím, když dávám all in a jenom blafuju a fakt nemám vůbec nic jenom poker face. :D A pak to vyjde a oni to položí a všechny žetony jdou ke mně, jooo, to je hra. :) A nebo to nevyjde a všechny žetony jdou k někomu cizímu a já se směju a aspoň se koukám, protože mě to jenom baví a to je všechno. Ne jako můj drahý, kterého jsem jednou vyřadila a on se mnou pak půl dne nemluvil. :D (Nebylo to nutné, ale vážně tomu nešlo odolat. :D)
A taky jsem hrála activity, i když je to nejhorší hra v dějinách lidstva, a nebyla jsem zas tak úplně mimo a možná si to ještě někdy zahraju. :D A tak.
No joo, ještě jsme se asi ve dvě ráno byli koupat v moři, bez plavek. :D A bylo to skvělé, včetně té dlouhé cesty zpátky, kdy si NÉKDO lehal na zem uprostřed křižovatky, protože už nemohl. :D (Já ne!:D) A když se kluci narvali do nějakého dětského auta a přišla nějaká ochranka.. :D
Asi v polovině týdne kluvi vymysleli skvělou zábavu- skákání do bazénu z asi dvoumetrové zídky. Tyvole! :) Sice jsem musela hooodně překonat strach, ale pak jsem skočila a stálo to za to.
A taky jsme měly jeden solo večer jenom holky, navštívily jsme 3 beachbary, v každém si daly koktejl a v tom posledním jsme s Lenkou zvládly i panáka a dalšího jsme pak dostaly všechny 4 na účet šéfa, haha! :) A cestou zpátky jsme čůraly za autem, velmi procítěně zpívaly Na okoř je cesta a nakonec jsme byly nejpřekvapenější, že už všichni šli spát. Všichni kromě Toma, který na mě čekal, protože se o mě bál, protože jsem neměla telefon u sebe, a i když usnul u knížky, tak je nejúžasnější (a nejroztomilejší, chi).
A taky jsme se s Tomem romanticky procházeli k majáku a v přístavu a jezdili na skútru na jinou pláž a viděli milion západů slunce a tulili jsme se a byla to naše dovolená a dávali jsme si zmrzku a palačinku a vařili jsme si a mazali si záda a užívali si týden nejlepšího sexu (vážně-dobrá-postel!) a tak. :)
No a ani nevím, jak to uteklo, ale už byla sobota ráno, kluci nakládali kufry do auta, holky myly nádobí a skoro se jelo. Ještě předtím jsme se ale museli pohádat s Maricou, která nám odmítla vrátit kauci 200euro a ještě tvrdila, že jí 100 dlužíme, protože jsme rozbili všechny lehátka u bazénu, podlahu a tak. Tom s morfem jsou ale tak skvělí, že dokázali anglicky argumentovat a nakonec jsme vyšli jako vítězové a ještě na tom vyděláme, takže to za ty dvě hodiny války stálo. :D
A tak jsme v pravé poledny vyjížděli z Makarske a asi o 10 minut později jsme zjistili, že v našem autě přestala fungovat klimatizace.:D Takže jsme se skoro upekli a bylo to šílené, nicméně to byl nezapomenutelný zážitek a i takové jsou potřeba. :D Při životě mě držela představa mekáče, ve kterém byla plánovaná zastávka ve Slovinsku, ale nakonec k ní nedošlo, velmi smutný příběh. :D

A už nechci ani rok bez dovolené u moře, protože už teď mi chybí to vstávání, teplo, sluníčko, křupavé bagety k snídani, uherák a nutela, večerní promenády, ten vzduch a drinky v bazénu... a prázdniny.
nakonec to opravdu vyšlo tak, že jsme skoro celé prázdniny byli s Tomem spolu, poslední tři týdny jsem dokonce fakt každý večer usínala vedle něj a každé ráno se tak budila. A to je to úplně nejkrásnější, co může být. Takže teď je pro mě kolej trochu rána pod pás a nemůžu si zvyknout, že nejsme spolu a že se nemůžu přitulit, kdy se mi zrovna zachce.

Každopádně teď můžu s jistotu prohlásit, že prázdniny 2011 byly NEJLEPŠÍ ze všech, které už jsem zažila. Byly dlouhé, pohodové, strávené s těmi nejlepšími a nejbližšími lidmi, které mám, byly vysmáté, byly zamilované, byly naše, sice hodně pršelo, ale zpětně mi to opravdu nevadí, protože koupáni v bazénech, přehradách, řekách, festivalovém bahně a podobně jsem si i tak užila dost, prostě jsem si jistá, že těmto prázdninám absolutně nic nechybělo. A kdyby trvaly ještě tak další 3 měsíce, vůbec bych nebyla proti!

Teď ale musím nějak vyřešit, jak zařídit, abych s Tomem mohla být 24 hodin denně, protože jinak to dál nejde. Asi si ho nacpu do nějakého batůžku a budu ho všude nosit s sebou.
Ahoj, jmenuju se Klára a jsem závislá na tulení, mumíškování, pusinkování, držení se za ruku, usínání a probouzení se spolu, pocitu bezpečí, rozesmívání, opakování těch nejhezčích slov, vůni, místečku, vlasech, očích, rtech, úsměvu, šklebení, hebkosti, nejtěsnější blízkosti, prostě na mém největším štěstí.
Jestli tohle někdy skončí, tak už to nikdy nebudu já.
Díky němu má všechno smysl a neuvěřitelně a nesnesitelně mi chybí a vadí mi to prázdno a to, že jsme každý sám a nemůžeme být spolu. Tak snadné by to bylo. A tak krásné, mít se každý den ke komu vracet. (Noaco, že je to třeba brzo! Kdo o tom rozhoduje? Cítím to tak a cítím to tak TEĎ.)
Už nejsem naivní- jsem jeho.

Děkuju, že jsem ho našla, že mě sbalil a že mě dělá jedinečnou. Zrovna mě. (Ne, pořád jsem to nepochopila.)

Děkuju, že jsi!

K.*

A ne, nenazvala bych to serióznějším reportem. :D
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Pavča Pavča | 22. september 2011 at 22:20 | React

Vše mi musíš povědět ... !!Byla to jistě nádherná dovolená!!!Jsem ráda, že jsi šťastná, protože si to nejvíc zasloužíš a s Tomem tvoříte úžasný pááár!!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.