Nebo ti useknu ruku.

13. march 2011 at 21:13 | Killi
Brekeke!

Mám rýmu. Mám strašnou rýmu, teče mi z nosu i z očí, bolí mě v krku z toho, jak pořád dýchám pusou a už si ani nepamatuju, kdy jsem se pořádně vyspala a nebudila se stokrát za noc kvůli tomu, že nemůžu dýchat a dusím se. A to ani nemluvím o tom, jak budím všechny v okruhu deseti kilometrů svým hlučným smrkáním a kašláním, jak ruším lidi na přednáškách, v kostele i v kupé ve vlaku. Můj nos je odřený a červený a já jsem tak ještě krásnější než jindy. Mám pocit, že už to trvá nejmíň věčnost a pořád nemůžu říct, že by to bylo jakýmkoli způsobem lepší. Asi umřu na rýmu. Brzo.
A ani trochu mi nepomáhá ten nový superskvělý zvlhčující Olynth sprej do nosu za nechutných 102 korun a taky jsem 5 dní v kuse nepila nic jiného nějakou zázračnou bylinkovou směs se speciálním názvem Rýma a nachlazení, cenu už si naštěstí nepamatuju. Dokonce jsem si ji nosila do školy ve svém krásném andělském termo hrnku místo kafe. Ne že by mi to moc vadilo,bylinky mám ráda od malička a kombinace lípa-heřmánek-máta je snad to nejlepší, co může být, ale mohlo by to aspoň trochu pomoct, ne?! Alespoň že moje ledviny mne teď snad milují.
Na rozdíl od žaludku, který mě už určitě nenávidí. Minulý týden jsem teplé jídlo měla jednou a to jen proto,že jsem spala u Toma, který obětoval mému hladu jednu svou kouzelnou krabičku a dokonce mi i uvařil rýži. Vlastně ještě jsem měla ve středu špagety s kečupem, ale nevím, jestli se to počítá, protože když jsem se konečně dostala k jídlu, byly už studené. A snědla jsem je jenom proto, že jsem měla brutální hlad, protože byl půst a já měla za celý den jen rohlík se sýrem a půlku jabka a byla jsem po tělocviku a bylo otázkou několika minut, kdy umřu vyčerpáním. Asi umřu na svůj hektický studentský život.

A jak už se čtyři týdny uklidňuju, že všechno bude lepší, až mi odpadnou laborky a budu mít úplně volné úterky, tak nic lepší nebude. Od dubna totiž začínám pracovat. Každé úterý, pátek a někdy víkendy zvedám telefony v Alianz a vyplňuju formuláře. Sice tím pádem asi pojedu domů nejdřív někdy v červenci, ale za 120 korun na hodinu... to se přece nedá odmítnout. Sice umřu, ale budu bohatá.

A s Tomem se teda taky uvidím až někdy v červenci, pokud se teda do té doby někdy náhodou nepotkáme v metru. Ale abych to neviděla až tak černě, možná se v našem nabitém programu objeví vzájemná mezera už někdy během zkouškového! Aspoň se na sebe budeme těšit, žejo. Ale já se třeba dost těšim už teď, a to jsme spolu byli skoro 2 hodiny ve čtvrtek (metro, lavička v parku, hala hlavní nádraží a chvilku i kupé ve vlaku). Umřu na nedostatek tulení a jeho vůně ve vzduchu.
A na nedostatek sexu.

A to mám za sebou dokonalý jarní víkend v Šenově a měla bych být nabitá energií. Jenže to bych před sebou nesměla mít další šílený týden, dokonce zakončený zápočtovým testem z fyziky. Ano, my už píšeme zase zápočťáky a ano, mám fyziku. Fyziku, kterou nesnáším od šesté třídy na základce, do které jsem za svůj život měla určitě největší množství táháků, která mi ráda kazila vyznamenání. Počet mých mozkových buněk zaměřených na fyziku je roven absolutní nule. Moje fyzika=snaha něco dosazovat do vzorečků. A tak jsem přežila vyhazovací chemii, vyhazovací matiku a fyzika, kterou prý neudělá jenom minimum studentů, mě určitě bude strašit až do bakaláře. Hip- hip- hiiip!

Nesnáším, když někdo startuje auto ještě dřív, než si sednu a zavřu dvěře!
A měli jsme revizora ve vlaku.
Asi jsem strašně netolerantní, ale mám chuť prohazovat mou spolubydlící na koleji oknem.
Mám nejzlatější babičku na světě.
Nejsem schopná si vyřídit opencard.
Asi už jsme tak moc přestěhovaní, že až v pátek (po písemce z fyziky) přijedu domů, asi už nebudu spát doma jako doma, ale doma. Ještě, že jsem ve čtvrtek věděla, že to je asi moje poslední noc v mojí popsané posteli. V té posteli, kde jsem vytvořila tolik představ a snů a kde jsem tolikrát usínala šťastná a kde jsem tolik nocí probrečela. A ani jednou jsem v ní nespala s Andělem.
Takže-nesmím se tak psychicky vázat k věcem. Vážně není v pořádku, že mám chuť se mazlit s meganem a husabergem. Ne?
Za 13 dní mi bude dvacet.
Bez Axe je všude trojrozměrné prázdno, nejen doma.
Nechci zítra vstávat v šest.
Nemohla bych žít v době, kdy nebyly mobily a internet. Den bez milionu smsek od něj?
A protože mi v dubnu propadá občanka, nemůžu se přihlásit na Světové dny mládeže do Španělska, dokud nebudu mít novou. A nevím, jestli si to můžu vyřídit v Praze a nevím, kdy to stihnu zjistit, natož vyřídit. Ale musím a chci.
A Motor dneska zase prohrál, takže konec. Ještě, že mě to tak nemusí mrzet, když mu fandím teprve od září, ne?
Potřebovala bych se někam zabarikádovat s NKS a vypít deset lahví Lambrusca.
Potřebovala bych se zavrtat pod peřinu k Tomovi a nevylézt, dokud nebude všechno lepší.
A tak nějak je prostě všechno na nic.
Aspoň, že měl snad radost z mého dárku k svátku.

Ano, kam se hrabe podzim na tuhle jarní depresi.

Ja vím, že to přejde a bude líp. Ale komu se chce čekat do července?!

Killi

Blá, blá, blá, blá, blá.

Nejprotivnější stvoření na světě.

Chci se vygumovat. Chci být důchodce. Chci k moři. Chci McFlurry s lentilkama. A chci být doopravdicky dospělá a nepřipadat si jak trubka.

PMS off!!!

Aktualizace: Nechala jsem doma svou žiletku a došla mi zubní pasta. Supr, supr, supr!
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Powertom Powertom | 13. march 2011 at 22:26 | React

Mu! To zvladnem, jsme na to dva!:-* Limuju!

2 lovitka lovitka | Web | 15. march 2011 at 1:55 | React

Na rýmičku neumírej, nejsi mužský ;)
Hektický život už máš povolený, tam se k tobě asi za chvíli přidám.
Chá, opencard :D Už půlrok mám lítačku po Praze, na víkendy, a tu mojí, Libereckou, jsem si ještě nezařídila... :D
Dvacet... ty jo. Pamatuji si, jak jsi tu slavila osmnáct...
Negumuj se.
Bude zase dobře :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.