Rozlitý bublifuk

4. october 2010 at 22:48 | Killi
Zrovna jsem smazala strašně impulzivní a ufňukaný článek, protože číst něco tak strašného si opravdu nezasloužíte.

Jen mám pocit, že se to všechno stalo moc rychle a já jsem neměla čas se zastavit a všimnout si, co všechno se to děje. Můj přesun do Prahy. Proběhl strašně, strašně rychle. A myslím, že jsem přeskočila tu smutnou, stýskací fázi a teď se mi to vrací. A překvapuje mě to, nejsem připravená. A děsí mě to.
Skočila jsem do toho po hlavě, všechno šlo lehce a nic nemělo chybu. Nic mi nechybělo. Nebo jsem si to aspoň myslela. A teď se mi to vrací.

Za všechno ale asi může fakt, že jsem spala jen tři hodiny a teď už jsem tak unavená, až mi není dobře. Už minimálně dvě hodiny jsem měla spát, ale navzdory totálnímu vyčerpání v tom hluku, světlu a horku, co tady je, nemůžu usnout.
Chci být doma.

Ne, všechno je v pořádku, opravdu. Ale možná potřebuju obejmout.

K.

jsem velká, jsem velká, jsem velká, jsem velká, jsem velká
 

Be the first one to judge this article.