Proč se pořád mlátím do hlavy kladivem? Protože je to bezva pocit, když přestanu!

19. october 2010 at 20:14 | Killi
Dokud na střeše VŠE nepřistane kosmická loď plná roztomilých ufonů se zelenými tykadly, budu psát pořád o tom samém. O sobě, o něm, o nás, o Praze a o nás v Praze. :)
Tak co je nového...


V neděli jsem se úspěšně vrátila zpátky do Prahy. Stihla jsem ještě brečet smíchy v autě, potkat úplně klidnou Jenny na nádraží, stát v narvaném vlaku až do Olomouce, učit se grafy cyklometrických funkcí a vidět poslední díl chirurgů (nevím, jestli je ta nová série prostě nějaká citovější, ale zatímco dřív mě to tak nedojímalo, teď skoro nebo fakt brečím u každého dílu... asi teď některé věci jen ale vnímám jinak, osobněji).
Mám ultrasuperdokonalou zimní bundu, je přesně taková, jakou jsem si představovala- včetně ceny (díky dvojté slevě :D), a koupili jsme ji už v druhém obchodním centru! :D Taky jsme byli na jídlo v McD, jeli jsme spontánně tramvají a metrem a koupili jsme si na půl hroznové víno bez pecek v krabičce. A taky kyselé okurky a jedli jsme je s uzeným a koukali u toho na motorky v telce. Jsme strašní romantici. :D Vážně!

Zážitek týdne? Procházíme Hervis sportem a díváme se, na co ještě vy se daly využít slevové kupony, co jsme dostali. Nevinně se zeptám, kolik je hodin a on mi odpoví, že třičtvrtě na osm. Dost se leknu, začnu se děsit toho, jak se dostanu na kolej až nejdřív v deset večer a než se vybalím a dopíšu si poznámky z matiky a dám si sprchu a umyju si vlasy, půjdu spát tak ve tři ráno. Taky jsem naštvaná, že jsme zabili tolik hodin nakupováním bundy a že jsme mohli dělat něco užitečnějšího nebo lepšího nebo prostě jiného, než obcházením obchodů. A vůbec, prostě jsem čekala, že jsou tak čtyři odpoledne a ono už je třičtvrtě na osm, můj mozek s tím nepočítal a byl to hnusný pocit. Zaplatíme bundu a uvažujeme, jestli nakoupíme na místě v albertu nebo až na Palmovce v Bile.
"A bude Bila ještě otevřená?"
-"Bila ještě bude otevřená. Je půl páté, trubko."

N-e-s-n-á-š-í-m   h-o. :D

A nesnáším sebe, jak mu všechno věřím a on si ze mě akorát dělá pořád srandu. :D

Můj orientační smysl se neustále zdokonaluje. Dneska jsem třeba zvládla dojít z metra až k fakultě, i když jsem tu trasu nikdy před tím nešla (což jsme zjistili až zpětně :D). Bez Vltavy a bez záchytných bodů. Trošku mě uklinilo Rudolfinum, ale totálně mě vystresovala filozofická fakulta. Musela jsem mít hrozně vydešený pohled...:D Ale když jsem to dokázala, asi pět sekund jsem si připadala jako bych objevila nějakou svou nadpřirozenou schopnost.
Bohužel mě to ale rychle přešlo. Poté, co jsem si vyzvedla svůj sešit z matiky, viděla právnickou menzu, spolužáka za gymplu a davy krásných budoucích právniček, jsem jela na Náměstí republiky. Říkám si, že nemusím moc řešit, kterým východem se tentokrát dostanu na povrch, protože potřebuju jen před Palladium, které už najdu. Nevím proč jsem nešla za tou šipkou PALLADIUM rovnou z nástupiště, ale prostě jsem hrdě odbočila přesně na opačnou stranu. Jezdící schody, fajn. A dlouhá chodba. Fajn. Hodně dlouhá chodba. Nekonečná chodba. A další jezdící schody. Hm. A pak už nic. Jen denní světlo, hotel Hilton, milion mercedesů a já. :D Zmateně obejdu pár budov kolem dokola, ale jsem doopravdy ztracená a nemám tušení, kam jsem se dostala, takže potupně zpátky do metra, přes dvoje eskalátory a nekonečnou chodbu a celé nástupiště ven opačným východem. K Palladiu.
Neuvěřitelně mě to rozladilo. Nejsem vhodná k volnému pohybu po Praze, takže od teď se pouštím jen na trasu kolej-škola. A Palmovka. A Vyšehrad. A pár dalších jednoduchých míst.:D

No, tak jsem asi úplně blbá. Jednou se s tím faktem sžiju a stanu se plnohodnotnou vyrovnanou osobností.:)

A taky s Andělem pohoršujeme Pražáky. Nejdřív včera důchodkyně v tescu, když jsme se líbali u jogurtů. To by ještě šlo, dneska jsme zvládli mnohem vyšší level, a to nějakou ultradůležitou starší paní přímo z právnické fakulty. Seděli jsme totiž přímo před jejími dveřmi, takže na nás měla skvělý výhled. Nemám moc provinilý pocit, protože jsme jí mohli předvést ještě mnohem víc, než lehce nadšenější líbaní, které viděla, ale bojím se jí, protože to určitě byla nějaká strašně významná a vážená soudkyně Ústavního soudu a teď mi zničí život.anděla viděla jen zezadu, takže mu stačí, když spálí oblečení, ale já jsem se jí dívala přímo do očí (neměla jsem je otvírat). :D

Tak jsme zamilovaní, no a co. :P

Nudím se a vyhýbám se učení matiky. Nechávám si to k Ordinaci, ta je totiž tak trapná, že se radši díváte do sešitu než na ty herecké výkony. A mám hlad, dneska jsem za celý den měla jenom tři koblihy, musli tyčinku a jeden chleba. Teda nevím, jestli je to "jenom", ale dám si ještě jogurt. Je mi líto mého žaludku. A moje spolubydlící už od včerejška ví výsledky té páteční chemie a já pořád nic. A nedopadlo jí to moc dobře, i když je spokojená.:D Jestli nebudu mít minimálně o 20 bodů víc než ona, tak s tou školou fakt končím. Jsem typ, co potřebuje pozitivní motivaci! :D
Lidé mi pod okny schválně venčí psy (a na volno;)), abych záviděla. A já závidím. A taky se mi víc než kdy indy nechce na zítřejší tělák a začínám z toho mít špatnou náladu. A je mi zima. Tak si asi obleču svou nejúžasnější bundu, uvařím čaj a podívám se na tu matiku a půjdu spát a budu doufat, že přes noc nasněží tak moc, že ráno nepojedou autobusy. Jo, to jsem vám neřekla- čekám spoustu sněhu, dnes v noci. Ano, v Praze. :D
A líbací příchutí tohoto týdne jsou zelené orbitky. Skvělé. :)

V pátek je bažanťák a já nemám lístek. Udělejte s tím někdo něco, maturanti! Klidně tam vlezu oknem nebo budu stát někde bokem, ale musím se tam dostat. Dík.

Killidiot*

Lítám. A pořád ho nemám dost a chci ještě, ještě, ještě. Když se loučíme na koleji na chodbě v domění, že na pokoji je spolubydlící, a když pak zjistím, že tu není, sdělím mu to smskou a on se prostě vrátí z výtahu zpátky za mnou. Když na něho koukám z dokořán otevřeného okna, dokud nenastoupí do autobusu a vůbec mi není zima, i když je venku šílená kosa a já mám na sobě jenom tílko. Jak se strašně -jinak- usměju, když mi přijde smska zrovna, když na něho myslím. Už se nechci cítit jinak... A nechci být bez něj.*

David Deyl- Akorát.
Hraje mi tu dneska už asi po desáté... Nemůžu přestat vnímat ten text. Pořád dokola...

"Akorát chci dál být tím, co chceš,
akorát chci jít tam, kam ty jdeš,
přiznávám, že neumím prohrát..."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 wwwholka wwwholka | Web | 20. october 2010 at 16:49 | React

Hej, dívala jsem se včera na Ordinaci a za výkon Zlaty Adamovské bych jí dala asi facku. Fakt děs. Celkově tam Ti herci stojí za nic.:D Jo ale všimla sis jak je "Gábina" strašně krásná a ty její nohy. Život je občas tak strašně nespravedlivý.:D Jenom pořád nemůžu pochopit, jak může v práci vydržet na takových podpatcích. Já mám normální zdravotnický kopyta a po šesti hodinách umírám.:D
... Jinak to ostatní krásný. Přeju Ti to.:)

2 Pavča Pavča | 20. october 2010 at 17:41 | React

Jéé to je zase taak kráásně napsané kočko :-* přeju vám to moooooc :) Nevadí, že píšeš jenom o vás a tak :) aspoň mám o tobě nějaké info :) chybííš mi

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.