Together we reach for the sky*

21. july 2010 at 2:01 | Killi
Někdy se stane, že ráno vypadá přicházející den nepříjemně, ale nakonec se z něj vyklube automat na štěstí. Jindy je to zase naopak, ale radši mám samozřejmě tu první možnost. Překvapení totiž zrovna nemusím, stejně jako dárky, ale když jsou příjemné, tak to zvládnu. :)
Už by to mělo i hrát. :)

Takže pondělí. Probuzení jako vysvobození po divné noci, pak píšu články, abych je následně mohla smazat, a tak. Chovám se hloupě. Hraju si na neviditelnou, nepřístupnou, mám vypnutý telefon a co pět minut ho zapínám, abych se naštvala, že mě nikdo neshání. Někdy se budím jako idiot, no.
Někdo zvoní u dveří. Nikdo z nás nemá doma zájem jít k babi na oběd, takže v domnění, že je to ona nebo děda, neotvíráme. Za deset minut najdu ve schránce lístek, že mám na poště dopis z Prahy. V duchu zuřím a je mi jasné, že se neuvěřitelně rychle ozvali z VŠCHT, kam jsem posílala přihlášku minulý týden. Nikomu se o tom nezmiňuju, protože v případě neúspěchu budu mít aspoň trochu času vymyslet, jak zas všem oznámím, že jsem debil a nechtějí mě tam.

Pak se dají věci nějak do pohybu, pár smsek s NKS, bratr vaří oběd, návrh, souhlas, dohoda a ve třech vyrážíme do města. Začínáme u hladového okna (odhodlaně si nedám nic, jen dvě kousnutí z nejlepšího cheeseburgeru na světě). Bratr si v papírnictví kupuje deník a my stále nevíme k čemu (a že nás to žere, hehe), k číňanovi pro nudle, které musím objednávat já, protože Raďa má plnou busu burgeru od konkurence, odtud do DM a já po milion letech opět kotvím u Lamborghini a zasněně si hraju na feťáka. A ona konečně uloví svůj vysněný tyrkysový lak. Z drogerie rovnou do knihovny, jsme možná malinko hluční a lidé po nás koukají, ale dobře se bavíme a je nám fajn. Odcházím s Kunderou, Wildem, Kingem a Vieweghem, spokojenost. Z knihovny zase zpátky přes náměstí do miniobchůdku se sýry pro kousek parmazánu, který jsem asi nikdy nejedla. Do naší oblíbené trafiky pro pití za 13 korun, které chce Honzíček několikrát vyhodit a nakonec teda na poštu. U každé přepážky milion lidí, tak si počkám. Pak chvilka napětí, občanka, podpis, děkuju, nashledanou, trhám obálku a směju se, protože konečně je tam to slovo PŘIJIMÁM. Chachachá, mám radost jak debil. Volám taťkovi, mamce a tomovi, ani jeden z nich sice nezní tak radostně, jak bych si představovala, ale budiž jim to odpuštěno, hehe. Veselá cesta domů s dopisem o přijetí v kapse, doslova.

"Radano, proč si lakuješ nehty uprostřed přechodu pro chodce?"
-"Abych se ti líbila!!"

Chvilku jsem doma, ale jen abych si vzala plavky a ručník a sprcháč a šampón a kondicionér a čip a vyrazila na bazén. Když už jsem ve dveřích, bratr se rozhodne jít se mnou, tak proč ne. Cestou řešíme drogy, hudbu, sport a tak, prostě to co vždycky. Chvilku se hádáme a chvilku shodujem a je to fajn. Na stejné vlně. 30 bazénů v rekordním čase, skvělý pocit! Venku prší, takže je tam hodně lidí. Moje oblíbená dráha není volná, musím do krajní, tam mě divná paní neustále tlačí ke kraji, dvakrát dost velkou silou kopnu do břehiu, což docela bolí, taky mi tam lezou nějaké děti a potápí se a skáčou salta a nakonec i zamilovaný pár, supr. Normálně bych byla naštvaná na maximum, ale teď mi to nevadí, jsem spokojená a šťastná, což je přesně ta náoada, kdy nemám potřebu si stěžovat, protože svět je skvělý!Sotva ale dojdu zase domů, stihnu se jen převlíknout a už mizíme s NKS zpátky do města, tentokrát do kina.
zastávka u hladového okna tentokrát kvůli mě, dávám si párek v rohlíku s kečupem i hořčicí. Ta se mi stala osudnou, protože jak všichni víme, jsem neuvěřitelné prase, takže zrovna vypraná bunda je ozdobená asi deseticentimetrovým flekem. Jak umělecké. Lístky do šesté řady přesně doprostřed. Lidé se v kině většinou cpou dozadu, ale my zas radši víc dopředu, kde je míň lidí a my máme víc soukromí, hehe. Na lístku je choch vpravo a my zrovna jdeme kolem levého vchodu, tak tam zaplujem. Pán se nás snaží poslat vpravo,ale na můj dotaz, jestli to není jedno, odpovídá, že jemu to jedno je. A nám taky, vždyť sedíme uprostřed. Takže jsme nejvíc rebelky a jdeme do sálu špatným vchodem! Sotva se zhasne, vytáhneme propašovanou kofolu a domácí popcorn (slaný i sladký, aha!) a už vzdycháme u Edwarda, Jacoba, Jaspera a Emmeta a tak. A když Bela nasedne k Jakeovi na motorku a on ji podá svou helmu a odjedou, tak já jenom spokojeně zamručím a NKS polohlasně pronese "Já chci taky kluka s motorkou!!" Jsme lepší než všechny dvanáctileté fanynky. Před námi nikdo nesedí, takže si nohy můžeme strkat kam chceme, a to je prostě výhra, smích. Počkáme až do konce titulků, koumáme jména těch lidí a jak tam má každý milion asistentů a každý asistent má svého asistenta a tak. Na konci zatleskáme a když se zvednem, zjistíme, že tam jsme už samy jen s uklízečkou. Náš sen.
Cestou domů si naprosto detailně popisujem nejlepší scény ze Šestého smyslu včetně dialogů a obě si stěžujeme, jak se s námi kluci nechtějí koukat na horory. Výsledkem je, že když se musíme na posledních sto metrů rozdělit, umíráme strachy. Doma se jen převleču do pracovního trička Mlékárny Valašské Meziříčí a NKS už je zas u nás. Bratr už má přichystaný krém a jde se péct medovník. U toho čteme bravíčko, koukáme na romantické filmy, oni pijou víno (Klárka červené nemá ráda) a smějem se a je nám dobře. Usnínáme všichni tři v obýváku u Pýchy a předsudku. Zajímalo by mě, kdo tu televizi vypnul?

"Spiderman je v tom černém hrozně hezký!"
-"Skoro jako já v černém."

"Dej to do ledničky."
-"Ale vždyť jsi říkal,  že to chladne!"
"Ano, a ono to zchladne i v ledničce."

 "Kde je ta mouka? Ona se ztratila!"
"Ona se uklidila."

"NENE!"

"Teď se točí čtverka pirátů, ale ona už tam hrát nebude."
-"Proč?"
"Má mořskou nemoc." 

"Co je to orální sex? Za á, masáž zubním kartáčkem..."

Ráno se tak nějak probouzíme, blbnem, snídáme, stíhačkujeme a už je skoro dvanáct. Instantní těstoviny jistí všechno. Peu, věším prádlo, začínám se děsit balení, ale nechávám ho na večer, protože ve tři s NKS a ségrou mizíme na koupák. Když opouštíme dům, ve kterém už nikdo není, povede se mi zabouchnout klíče v zámku. Těsně před tím pečlivě zavřu všechny balkónové dveře, ale říkám si, že táta se domů dostane přes garáž. Haha, sotva dojdem na koupák, už mi volá. Tak trochu naštvaný, típne mi hovor v půlce věty. No, nedivím se, jsem blbá. Nakonec musel vykopnout dveře na zahradu. Škoda, že jsem to neviděla. Smích!
Krásných čtyřicet bazénů, téměř žádní lidé, protože na koupání nebylo zrovna teplo, tlustí kluci skákající bomby, chybí nám pán popcornovač, ale holky si zajdou na trampolíny, sežerem tři balíčky sýrových tyčinek, roztopené pendreky a Lůcu píchne včela, přestože stokrát za minutu opakuju pozor na včely. Tradiční rozhovory o sexu, že na ně na tom koupáku vždycky dojde, nechápu. Jestli by to šlo v kabinkách? A co tam ti dva asi tak dlouho dělali? Kluk jako Zac Efron a holka chodící peroxid. Taky ležíme v mraveništi, chytáme včely do pet lahví a stěžujem si na ty debily, co ani neprozvoní. Vydržíme se tam válet přes tři hodiny, pak jede mamka z práce, tak nás vyzvedne a zaveze domů, paráda! Já ještě vyrážím na bouřkovou procházku s obludami a trochu zmoknu, doma pak sprcha, promlouvání si na qipu a tak. Musím vyplnit žádost o koleje, což je docela banální formulář, ale stejně ho tisknu a vypisuju třikrát, protože jsem neschopná a pokaždé se někde trefím špatně. Když vidím ty formuláře, co budu muset vyplnit k zápisu, není mi dobře, hehe.
V deset večer se konečně začínám balit. Na týden do Šenova (i s NKS! :)) a pak ze Šenova rovnou do Čech, protože jsem tam už dlouho nebyla, žejo. Tralalalá. Ale ano, klasicky, cestovní horečka, nevolnost, stažený žaludek, chaos, roztěkanost, podrážděnost. Jsem skvělá, když někam odjíždím. Navíc na docela dlouhou dobu, takže se nabílm stylem, že počítám, kolik budu potřebovat triček a kolik ponožek, ale otevřu skříň a nahážu do báglu všechno, co nosím. 75l krosna je narvaná k prasknutí a to tam musím ještě pár věcí nacpat. Jsem tuuristka. A zítra odjíždíme v 7:04 vlakem, hahahaa, sebevražedkyně. A v sestavě tři sestry. :)

Šenov prosměju, prospím, prožeru a prolenoším s těmi nejlepšími z nejlepších a dál už jenom tudum, tudum, růžové brýle a zamilovanost. :)

Dneska, teda už včera, jsem se naučila koupit si Student Agency jízdenku. Doufám, že jsem to všechno udělala správně, jinak jdu pěšky z Ostravy do Prahy.

Těším se hrozně moc, to je snad všem jasné. A už tu padám únavou, takže konec čekání a zaplouvám do postele. Potřebuju se vyspat aspoň trochu a už tak mám na kontě docela slušný deficit.
Takže teď pár týdnů zase budu nepříliš internetová, tak se tu smějte, ňach ňach.

Life tastes GREAT!!! ;)*

Killinková
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Terez Terez | Web | 27. july 2010 at 22:03 | React

Občas bych taky chtěla bydlet ve větším městě, s bazénem a normálním kinem - v našem pravidelně vypadává obraz, v zimě je tam zima (pokus mého milého se sněhovou koulí, která zůstala sněhovou koulí i po skončení filmu xD), v lepším případě přetopeno.. i když je pravda, že díky tomu všemu si vždycky s Kájou užijeme nejvíc srandy :D. A tvůj popis večera s NKS je skvělý, muselo to být super :). A vaše hlášky jsou skvělé, jde z nich poznat, jak jste vtipní :D

"Nakonec musel vykopnout dveře na zahradu - škoda, že jsem to neviděla." :D :D (smíích :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.