Místy je komická?

9. june 2010 at 2:36 | Killi
Jsem naštvaná.


Na sebe, samozřejmě.
Chci být míň spontánní, míň šílená, míň free nebo jak ty moje záchvaty nazvat? Chci k věcem přistupovat s klidem, rozhledem. Chci se naučit uvažovat. Chci umět řešit problémy. Efektivně. Chci být rozumná a chytrá, chci mít dobré nápady. Chci být velká. Dospělá.
Jsem schopná říct první nesmysl, který mě napadne a stejně tak umím dvacet minut přemýšlet nad jednou větou, než ji řeknu. Jenže dělám všechno špatně. Naopak. K věcem, které bych si měla v klidu promyslet, přistupuju impulsivně a o věcích, které za to nestojí, dokážu přemýšlet hodiny. Často se trápím kvůli maličkostem.
Není to tak vždycky, ale hodně často. A pak jsem na sebe naštvaná.

Mám ráda neverbální komunikaci. Písmenka jsou můj svět, umím skrz ně většinou vyjádřit věci mnohem lépe než slovy. Nějak moc často teď ale narážím na témata, o kterých se mi tímhle virtuálním stylem mluvit nechce. Je to paradox, protože jestli o něčem nechci psát, tím spíš o tom nechci mluvit. Jenže já někdy potřebuju k některým záležitostem dotlačena lehce násilně. A přes internet mě k ničemu nedonutíte. Potřebuju vidět ten pohled a mít pocit, že tomu neuteču. Teprve pak zformuluju myšlenky a pokusím se vyjádřit. Sice s pohledem zabořeným do země nebo do polštáře, ale ano. Ale pak zase potřebuju cítit podporu. Potřebuju obejmout. A potom? Změnit téma (dostat pusu do vlasů), zlehčit to nebo zkusit diskutovat... Ale hlavně cítit...Jáopravdunevímco. Prostě jen cítit.

Ano, ta komunikace. Musím se ještě hodně učit.

A k tomu všemu bych si ještě měla zažít vyčítat svou sobeckou bezstarostnost a dávat si za vinu něco, co mě mrzelo, co mě stálo nějaký podíl z mých bezedných zásob slz... Moje vina, sakra? Mohla jsem za to? Opravdu si to někdo myslí?Zavřené oči? Nebo změněný pohled na svět? Kvůli toho nekonečného štěstí? Nevím. Snaha o objektivitu a nemůžu přijít na to, proč by to měla být moje chyba. Možná jsem si vsugerovala ten pocit hodné holky. Co vždycky pomůže, podrží, usměje se, podpoří. Dobře, vždycky ne. Ale občas? Aspoň? Snažila jsem se! Ne, nechci si kazit dojem. Moje vzpomínky jsou skvělé. Budu pokračovat v sobeckosti. Sorry, vážení.

Ještě před pár hodinami jsem byla ve svém příšerně šťastném stavu. Barevná duha, butterflies, miliony, křídla, létání, mléčná dráha, vesmír, růžoví sloni.
Několik (většinou qipových) rozhovorů. A konečný dojem je mírně katastrofální? Silné slovo, asi. Hodně lidí jsem poslala spát, sama jsem se také poslala spát, nakonec z toho byla stokrát změněná barva kytky z modré na červenou, dokola a dokola, protože nevím, co chci, a jeden díl Chirurgů a asi bude další, protože spát mi nejde. Bolí mě zuby od rovnátek. Mám hlad. A je mi horko, protože trpím panickou hrůzou z komárů a všeho ostatního, co by se mi tady nastěhovalo kdybych si otevřela okno.
Nebo ten pavouk, co byl dneska večer v koupelně nad umyvadlem a teď tam není! Jako cože? Nepochybně někam zalezl a teď se chystá nadšeně rozmnožovat, mít spoustu dětí, uspořádat invazi na jednu blonďatou trubku a mít škodolibou radost z jejího strachu. Fuj!!! Takže? U koho se můžu osprchovat, prosím? Nebo ke komu se rovnou můžu nastěhovat?

Měla bych zhasnout, pustit sem vzduch a zkusit spát. Ale bez světla se bojím. Dneska. Moc koukám na horory. Taky mám strach ze svých snů. A z mé prázdné postele.
Jo, bojím se. Další znak mé velké dospělosti, rozumnosti.

Bože, já bych někdy chtěla být tak strašně jiná! Dokonalá!

Spát. Musím! Zítra bude dlouhý den a ještě delší noc a já potřebuju energii na to, abych si to užila a zároveň nedělala hlouposti. Protože nechci.
Doufám, že se probudím a bude zpátky ta skvělá nálada a neuvěřitelné štěstí. Doufám, že to zůstalo ležet pod polštářem a přes noc se mi to zas nasouká zpátky do hlavy. Protože to bylo o hodně víc fajn. Třeba se probudím a budu lidem zvedat telefony. To by taky mohlo být fajn.

Omlouvám se za to chaotično. Tohle se mi motá v myšLenkách a muselo to zmizet. Potřebovaly by vyvenčit, potvory. A já bych ven šla. Hned. Jen tak. Koukat na nebe, sedět na laviččce. Nikdy se nepustit. A vstávat brzo ráno a jít se podívat na východ slunce. A vrátit se a spát. Do oběda a ještě dýl. Hrát si, smát se. Bzum.

Jdu si dát jogurt a nutellu. A zmrzlinu. Hodně zmrzliny. A taky meloun.

Mám se dobře, jen je mi občas trochu smutno.

A ta nová sukně se mi líbí, i když mamce vůbec!

K.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Paul Emik Paul Emik | 9. june 2010 at 13:41 | React

kauzálně symetrická

2 kaczka kaczka | 9. june 2010 at 18:15 | React

a miisty dela bubu ;) :) kaaamo, tesim se na tebeee :)

3 T. T. | Web | 9. june 2010 at 19:45 | React

V prvních dvou odstavcích se naprosto vidím. A musím souhlasit s tim, že tobě to písmenky jde, a moc, čte se to nádherně a vždycky ty pocity tak popíšeš, že se v tom často vidím...
Už jsem ti to určitě psala, ale z tohohle článku mám takový silnější pocit, který mě přinutil aspoň ten komentář ti po delší době napsat.

Drž se a všechno bude zase fajn, držim ti palce :)*

4 Jenny Jenny | Email | Web | 9. june 2010 at 20:43 | React

No tak zajisté tě nepřekvapí že já se vidím skoro v každé větě:D Jsem strašně vyčerpaná než abych to víc rozebírala, prostě máš moji full fupport ségra:-* řekla bych ti, že se můžeš nastěhovat ke mě, ale jaksi tu máme všechny ty hnusy co jsi jmenovala plus jako každý rok vyrojené lítající mravence :D Posraná příroda :-/:D:D

5 kaczka kaczka | 10. june 2010 at 9:52 | React

jenny: a vyhled na gympl k tomu xD

6 Jenny Jenny | Email | Web | 10. june 2010 at 18:42 | React

jo,to je taky dobrý dojeb:D

7 Kamm Kamm | 10. june 2010 at 21:24 | React

Tenhle článek je vážně takový... silný. A mám z něho dobrý pocit, i když to zní sobecky.
Moc přemýšlet nad věcma, které mě tak trochu děsí... Jako wtf?
Přečtu si ho ještě jednou, jo. :)

Meloun + jogurt = první hodina v trapu, něčí drzost používat moje střeva jako švihadlo. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.