It's all I wanna do

11. june 2010 at 12:10 | Killi
Dobré ráno! :)


Nejdřív tedy dokončení minulého článku neb Jak to se mnou dopadlo? 
Skvěle. Vyspala jsem se z toho přesně tak, jak jsem si přála a probudila jsem se do své trvale výborné nálady. No, slovo vyspala je asi silné, protože jsem usnula něco před pátou. Rozhodla jsem se, že počkám na východ slunce a až když bylo všude plno světla a ptáci řvali, došlo mi, že mám okna na západ. Jsem debil. Hahaha. A pak ještě něco- vlastně jsem už usínala v dobré, nebo minimálně v příjemné, náladě. Protože to byla přesně ta situace, kdy mi stačí otázka "Co se děje?" a já se začnu zase vznášet z hloubky trochu výš jen proto, že někdo čeká a poslouchá. Takže i když já pak nespustím hloubkovou analýzu svého stavu a jeho příčin a důsledků, neznamená to si hraju na dikobraze. Prostě se jen už opravdu neděje nic, protože nejsem sama a co nádhernějšího může být? Takže tak. Existuje jen opravdu málo lidí, kteří mě dokážou rozesmát, když se smát zrovna vůbec nechci. Navzdory tomu, že se obvykle umím zasmát úplně všemu, někdy je boj o můj úsměv docela vyčerpávající. A já jsem neuvěřitelně šťastná, že je znám. Že je mám! Protože bez nich bych byla melancholická troska závislá na antidepresivech. 

A co dál? Je mi báječně, samozřejmě. Právě jsem vypila litr ledového čaje a musím sejít ty dvě patra dolů, abych si dala chladit další, protože jinak jsem absolutně nepoužitelná. Ne, nebudu si stěžovat na to šílené horko, protože déšť je milionkrát horší, nepříjemnější a smutnénáladyvyvolávající. Je červen, horko má být! (Tohle si musím zopakovat, až budu v noci ležet v posteli v mém pokoji, který se změnil v saunu. Opravdu. Včera jsem navzdory absolutnímu vyčerpání usnula až po tom, co jsem se zbavila i posledního kusu oblečení.) Takže i když mám přes den občas pocit, že mi začíná bublat mozek a jít v poledne přes náměstí je sebevražedné, všechno to vynahradí ten příjemný stav, když jdete o půl desáté večer domů z bazénu, v kraťasech a tílku, s mokrou hlavou a je vám skvěle. Letně. Prázdninově. A když zavřete oči, slyšíte šumění moře, skoro. Takže jsem spokojená. 

Jen mě štve, že valmezácké koupaliště letos není a nebude otevřeno kvůli poškození během povodní. Bylo to tam všechno pod vodou, je poškozená strojovna, zanesené filtry, a tak. Takže letos žádní dlouhovlasí kluci házející mokrou hlavou? žádné karty, barevný popcorn, ledová tříšť, cukrová vata, hranolky, zmrzlina, meloun? Žádné pozorování lidí, vzdychání nad líbajícíma se dvojička a "nechtěné" vrážení do nich? Žádný strach, že potkáme někoho, koho potkat nechceme a žádné konstatování, že i když je to největší kretén a nenechali byste už na sebe od něj ani sáhnout, tak ty kudrlinky jsou stále stejně dokonalé. Bude mi to chybět.

Musím dnes vařit a nesmí být špagety, což je limitující. Navíc jsem doma asi jediná, která považuje párky za oběd, takže okruh se zužuje. Jsem zoufalá. Hasiči jsou blízko. Syrového masa se bez chirurgických rukavic ani nedotknu. A vůbec, na vaření je moc horko. Vy snad máte hlad? Achjo!

Dneska večer a v noci mám v plánu sníst moc grilovaného jídla, pít pivo, utratit spoustu peněz na kolotočích a řvát u Kábátu revival. 

Dnešní ráno bylo zase jednou vtipné. Dvě smsky a jeden nepřijatý hovor, jo, jo, jo, tohle je nádherný start. Miluju smsky, co mě ráno čekají na displeji. Jsou nejlepší. Ale až po těch, co jsou nečekané a zároveň strašně vrrrr. Víte, co myslím? 
No, takže jo. Jsem vzhůru a uvažuju, co teď teda, jestli vstávat, nevstávat, být, nebýt. A zazvoní zvonek. Psi řvou, já se leknu, stihnu na sebe hodit jenom tričko a kalhotky, což je docela HODNĚ mizerné, sbíhám schody. Modlím se, ať je to babička. Prosím, prosím, prosím. Zavírám psy, otvírám a? Tudududum, je to pošta. Sakra. Ale stejně mám štěstí, není to pošťák, ale pošťačka. Tak si nepřipadám zase tak moc... No, nic. Řekla mi Klárko a dala mi dopis. A teď tuhle historku zapomeňte, protože je slabší, jak se na ní zpětně dívám, uznávám.

Tento článek je zase jeden z těch nesmírně kvalitních, já vím. Tak snad abych šla. Umýt/vyčistit si zuby (vadí vám, když řeknu, že si umyju zuby?), oblíknout se, nakoupit, zapálit dům, naplánovat tábor, rozpustit se, možná jít plavat, užít si večer. Kdo postrádá učit se, ať mlčí. Taťku už znepokojuje můj přístup k přijímacím zkouškám. Tak aspoň někoho.

Milion úúúsměvů!

Killi

Třešničkou na dortu budiž tento videoklip, který mě zabíjí.
Tudum.

Nejsem normální, snad jste si už zvykli.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 wwwholka wwwholka | Web | 11. june 2010 at 21:32 | React

Taky se štítím syrového masa. Bez rukavic a chirurgických nástrojů ani ránu! :D

2 Tulip Tulip | Web | 12. june 2010 at 15:25 | React

K tomu vaření...úplně se slyším a vidím, jak hledám jiné těstoviny než špagety. :)

3 Jenny Jenny | Email | Web | 12. june 2010 at 16:03 | React

Myslím, že tě nepřekvapí, že sjem měla podobný vztah i syrovému masu:D Ale změnil to rok brigády v hotelu:D Tam jsem musela šahat rukou BEZ CHIRURGICKÉ RUKAVICE na takové nechutě, že syrové maso proti nim byla pohádka. Takže teď? Hrábnout do jater? Klasa:D Vřele doporučuju:D Mě se tvůj přístup k přímačkám líbí, aspoň mě nestresuješ:D Navíc jsi přirozeně chytrá, takže k čemu knížky?;):D Nejsem sama. Zní to hezky že :D Tak třeba léto něco změní:D Do té doby závidím a přeju:);)

4 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 27. december 2010 at 19:45 | React

máš to tu pekne

5 alenka15987788 alenka15987788 | 31. january 2011 at 14:09 | React

G.O.D. - moc fajn

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.