Jak poslední ze šílenců

11. may 2010 at 21:43 | Killi
(Osahat tvé stěny jako kousek pěny!)


Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá.

Virtuální křik.

Myslela jsem, že mi třeba bude líp.

Jsem naštvaná, rozladěná, zlá a protivná. Trénink byl otřesný. Nic jsem se během dne nenaučila (nic podstatného). Neodmaturuju. Připadám si průhledně. Mám hlad. A mám ve vlasech piliny. A nedostatek dobrých zpráv. Chce se mi spát. Musím se učit aspoň tak do tří do rána, abych neměla pocit, že ten den byl na.. nic. A zítra jdu po dlouhé době do školy hned na první hodinu. Pravděpodobně. Nesnáším všechny zájemce o dům. A už je to vážné. Už se mluví o pěnězích. A asi tady bude bydlet někdo, kdo nemá rád psy. JAKO COŽE?!!
Potřebuju do něčeho kopnout a zlomit si u toho nohu! Jsem hnusná, sarkastická a otravná a kazím lidem náladu. Jsem příšera. Chobotnice. Tak. Je mi skvěle. Je mi výýýýýýýýýýýýýýborněěěěěěěěě. Tento článek má opravdu hluboký význam. Je tak hluboký, že ho ani není vidět. Ha-ha-ha. Tak jsme se sborově zasmáli.

Jsem na milion facek.

Dva miliony.

Tři.

Posunout čas o pár týdnů dopředu. 

Nemluvím. A mám pohled vraha. Noaco.

Nechte mě všichni být, já jsem měla jedničku ze slohovky! xD xD xD

Na milion milionů facek.

-uklidním se-

Nechápu, jak se mnou někdo může vydržet déle než pár hodin v kuse. Jsem děsná. xD 
A dneska mi fakt to vyjadřování jde.

A vůbec, tohle by mi mělo pomoct! A nic.
Zoufalá! Bez nálady. Bez chuti. Bez snahy.

Jo. Teď jsem asi na půl hodiny opustila prostředí pokoje a stihla jsem se pohádat s každým členem rodiny. Tak pojďme! Kdo je další? xD xD xD

A teď jsem to všechno celému světu řekla a měla bych cítit úlevu. Projevit lítost. Nebo tak, ne?

Všechno se to zvrtlo. Nánanáááá.
Vůbec nejsem náladová.

Chci být krtek.

A než se proměním v krtka, chci se líbat.

Koušu.

K.

Trubko!

Jak malé rozmazlené děcko. Přes hubu od Jágra, ať se vzpamatuju. Mňau.
 

Be the first one to judge this article.