Together we reach for the sky*

1. april 2010 at 22:02 | Killi
Mám rovné vlasy a aspoň v tomhle ohledu se cítím naprosto skvěle, a dokonce se asi tak co tři minuty chodím dívat do zrcadla a nemůžu tomu uvěřit. Ten pocit je nepopsatelný. Někdo, kdo devatenáct let nežil s beztvarým a nezvladatelným slámovým chaosem na hlavě, to nikdy nepochopí. Usmívám se sama na sebe.
/Ale jen zvenku. Nefňukám!/

- zamilovaná so téhle akustické verze-
- a do jeho kudrlinek-
- teenage dreams-

Waking up in the midday sun!
Do angličtiny zbývají dodělat už jen 4 maturitní otázky!

Jsem zlá ve věcech týkajících se mé vlastní zmrzliny. V tomto případě vanilkový nanukový dort značky prima. Naši mi ho o víkendu celý snědli. A na mě přišla ta nezvladatelná chuť, s jistotou otevřu mrazák a... nic. Fakt bych brečela. (smích)

Zítra to tablo. Čím dál víc se mi tam nechce. A vstávat na šest se rovná asi tak trojnásobné vraždě.

Ty vlasy!!! Jsem z nich skoro v euforii. V tak velké euforii, že i na qipu odpovídám lidem, co mi píšou. A že to nedělám často...
Asociálka. S rovnými vlasy!

K večeru jsem byla v kostele a po dlouhé době jsem slyšela, že písničky zpívali opravdu všichni lidé uvnitř. A že jich tam bylo víc než hodně. Znělo to krásně a měla jsem z toho příjemný pocit.
Včera jsem byla u zpovědi. Tak dlouhou řadu jsem ještě nestála. Rozhodně to bylo zpříjemňováno strašně spontánními a těžce zadržovanými záchvaty smíchu (starší lidé už obraceli oči ke stropu), ale když... Já jsem asi ještě stále v pubertě. Mám nutkavou potřebu vybuchovat smíchy v naprosto nevhodných situacích. Rozhodně se ale hodinu a půl dlouhé čekání vyplatilo a já zažila jednu z nejlepších zpovědí. A pak jsem chvilku lítala, jako vždycky.

Můj mobil skoro celý den stávkoval. Prostě se rozhodl, že mi nikdo nebude volat, takže se mi nikdo nemohl celý den dovolat. Nezvonilo to. Jen tak. Komické. Nevím po kom chytá takové anarchistické sklony, po mě teda určitě ne!


Představím si, že zítra vstávám asi tak v pět, a zvedá se mi žaludek.
Představím si sebe před fotografem a mizím v bezvědomí.
Představím si úterní maturitní slohovku a jsem opět v nezvladatelném stavu.

Asi tak do úterka vás nepřestanu otravovat, cha.

Nemohl by se sem někdo teleportovat a nalakovat mi nehty? Hodně prosím a ještě víc smutně koukám. 

Dneska to bude krátké, musím jít spát. -a nalakovat si ty nehty?-

.
.
.
blábláblá

Nudím sama sebe.

Dobrou s kobrou, Killi.

ich bin, du bist, guten nacht? jsem rozený němčinář

WE ARE NOT WHAT YOU THINK WE ARE.
WE ARE GOLDEN!

Potřebuju kudrlinky. Ale ne svoje, cizí. Cítit je mezi prsty, proplétat se jimi.
Hm.
Potřebuju být míň romantická.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 wwwholka wwwholka | Web | 2. april 2010 at 11:37 | React

Já chci vidět fotku Killinky bez kudrlinek!!! :D
Prosííííím! o:)

2 Jenny Jenny | Email | Web | 2. april 2010 at 14:51 | React

Já tě chci viděět! Nejlépe hned!:D Nesnáším lakování nehtů, ale miluju nalakované nehty:D Schozofrenie nebo zdechlost?:D Curly hair jsou best:) To s Kamm víme dávno:D A na vaše tablo se těším nejvíc!;)

3 Terez Terez | Web | 2. april 2010 at 19:07 | React

Chápu, mně se chtělo brečet, když mi taťka jednou snědl mandlovou čokoládu, byla moje... 8) Ten pocit, když jsem na ni měla hroznou chuť a nemohla ji najít... děs. :P :D

Tyjo, zpověď v kostele si nějak nedokážu představit... Styděla bych se...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.