Dubnový Šenov 2010

25. april 2010 at 19:35 | Killi
Tak jo, možná jsem jednoduše moc nudná na to, abych měla právo psát. Veřejně a úplně klidně, před vámi, před všemi. Neposkytnu vám žádnou hlubokou myšlenku, nic k přemýšlení. Nejsem ani dost vtipná a ironická. Nepřinesu světu nic nového. Prostě přečíst, povzdechnout nad trapným obsahem a do sběru. Recyklace a pojďme doufat, že v příštím životě je pro ten odpad připraven nějaký vyšší smysl, protože tohle bylo hodně zoufalé.
Začínám mít sklony omlouvat se i za funkčnost mých plic! Promiňte, že dýchám, odpustíte mi?!
Já jsem nic z toho neplánovala, ale teď to tak prostě je a docela se mi to líbí, takže se mi nechce utíkat pryč. Ale nemám zájem o válku nebo co tohle vlastně má být, klidně uhnu z cesty a nechám to všechno jít dál bez mé přítomnosti, já se bít nebudu. A nemám na to ani nárok, já jsem navíc a asi jsem neměla být, takže pardon. 
Připadám si hloupě navzdory tomu, že si myslím, že nemám důvod.
Možná bych měla mlčet a nehledat se a dělat, že to je všechno moje další iluze. A třeba je. Já jen, že nemůžu. Důvod by byl, ale chybí mi munice. Ty jsi Sprite a já žízeň.

Perfektních skoropět dní. Hektolitry pozitivní energie a baterky snad dobité na maximum.Takže teď až k maturitě na doraz a půjde to, musí! A nějaké chvilkové pauzy mít můžu, žejo. Učit ve vlaku se snad umím?


  • Usínání každý večer prakticky uprostřed rozhovoru. Jsem neuvěřitelná. Stavy, kdy už jsem se nezmohla ani na to ubohé "hm" byly doslova psycho. A ranní záchvaty smíchu. Poslední noc byla výjimkou, odepisovaní na smsky pod dekou, horko, žádný kyslík, snaha neprobudit další tři lidi v místnosti, smích, snaha počítat ovečky a místo nich si představovat dalmatiny (nevím proč, jen tak), vibrace, co se ozývaly až hluboko v mozku, světlo přes celou místnost, další smích a snaha psát po-ti-chu? Vyčerpávající.

  • Snídání na několik etap a užívání si pocitu, že jsem na chvilku jedináček. Možnost mít všechno, na co mám chuť. Být nehorázným způsobem rozmazlována. A litována (psí oči vykukující zpoza biologických otázek).

  • Dostat korunu za každý dotaz kdy maturuju nebo kdy dělám přijímačky, jsem teď milionář.

  • Nekonečné válení se na sluníčku, atentáty volejbalovým balónem (vnitřní odpor? zítra tělocvik?) a kuličkovkou, sklony řvát. Jedno nevinné kopnutí do balónu, co skončí za plotem, docela hodní sousedi a trapas, když se schováváme za plotem. A hádáme se, kdo by tam měl jít. Akrobatické výstupy na hrazdě a dělání mostů. Kolikrát se přitáhneš? Jednou a to ještě s výskokem. BUDEME SI HÁZET.

  • Chvilkami osmnáctiletá a chvilkami ještě mladší, přesně podle plánu. Nekontrolovatelné záchvaty smíchu, opět na nevhodných místech (v kostele!). Nejlepší paní, co mluví, jako by měla kolíček na nose. Bez ní by to nešlo. Ten pán vedle se na nás už velmi zvláštně díval, do teď mám křeče v ruce (pokoj tobě!) a nemám problém postavit se, když všichni sedí. Stejně jsme měli jít na tu skautskou mši, protože umíme podávat levou ruku. Hraní si na Pražáky a další záchvaty. Jsme na milion facek.

  •  Spící pán na lavičce a žádné zábrany použít foťák (fuj!). Pedro žvýkačky a nejlepší tetovačky. Ochutnávky Dobrého táty v Interspaaru a proč ta lžička v tom malém kelímku nestála? Protože je to zadarmo.

  • NESNÁŠÍM JAHODOVÉ TERMIXY.

  • Luxusní film v sobotu večer na Prima Cool. Čtyři kluci, skateboordy, auto, ukradené auto, blondýnky, vrchol večera- KLAUNI!!!, nečekaně záchvaty smíchu, líbací scéna a můžem jít klidně spát, žejo. Milion výčitek, že jsem hlučná.

  • Jasná zpráva z rádia na přání a moje těžké nezachápávání. Druhé klíště v životě!
s1
My jsme nejvíc!

s2
Studování onlajn! Nevím proč ty králičí alergické oči...?

s3
Já v pohybu. Lehce neschopnost, znáte mě.

s4
T.T.B.K!!! Totální nasazení.

s5
Orel zn. PEDRO. Snaha o odstranění byla více než bolestivá, smích. 

Jestli to není puberta, tak co?
Tohle není pro vás, ale pro mě. Abych měla co vykládat svým dětem, které ale asi nebudu mít, protože se nevdám. Smích.
Veselá cesta domů tudum, tudum, tudum. Miluju vlaky. 

A desetiminutová opuštěnost na našem nádraží. Viděla jsem double kudrlinky, ale neusmála jsem se ani na jedny. Sebevědomí na nule, když jsem si sedla na zábradlí vedle nějakého kluka, který hned vstal a odešel. A to ani nebyl hezký a rezavý. Samí zvláštní lidé a milion kuřáků.

Zjistla jsem, že v mých očích je (ani ne moc z dálky) i oktávka sporťák.
Neřídila jsem, mum přijela velkým autem. Možná škoda?
A pak ještě rozhovor v autě. Mé přesvědčovací a argumentační schopnosti jsou stále skvělé. Takže?

Zítra mám na sedm! A kombinace s tělocvikem? Jsem bez šance.

Jdu se naučit matiku a češtinu, abych pak mohla být tam, kde být mám. A chci.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Jenny Jenny | Email | Web | 25. april 2010 at 20:17 | React

Buď v klidu, nejsi jediná koho si nikdo nevezme:D Pobavila mě historka s klukem co hned odešel:D Nejsem škodolibá:D Spíš jsem si tam představila sebe:D Ségrovství i v tomhle?:D Závidím ty zážitky. Já jsem netradičně trčela doma:D Na zítřejší tělák se velice těším:D Vzhledem k dnešnm teplotám očekávám že bude poslední vevnitř:'(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.