Jak blonďatá slečna k řidičáku přišla

19. june 2009 at 23:03 | Killi
Aneb Moje velká autoškolová story.
Já vím, je to dlouhé.

Zázraky se dějí, jsem chodící důkaz.

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsme šly na naší první hodinu teorie. Ještě cestou jsme s Pájou řešily, jestli nebude lepší začít až o měsíc později, nechtělo se nám do toho...
Já řidičák nechtěla. Ale věděla jsem, že jestli si ho neudělám teď, budu se k tomu později těžko nutit. A tak jsme začaly.
Z gymplu nás tam bylo víc, možná snad většina :D.
O krásné perspektivní kluky byla také nouze- jeden tam byl, ale jen na první lekci, pak už nikdy nepřišel xD.
Nikdy nezapomenu, jak jsme seděly (samozřejmě úplně vzadu :D), rozhlížely se, já viděla ty modely motorů a značky a chtělo se mi omdlít a utéct a neustále jsem opakovala, že sem chodit nebudu. Pak vešel ten kluk a já se otočila na Páju se slovy "Tak možná tady budu chodit..." xD. A tak jsem začala s autoškolou.
Teorie byla neskutečná. Jednou týdně, každou středu, od tří do šesti. Tudududum. Vydržely jsme jen díky automatu na kafe a čaj (mohli jsme zdarma vypít, kolik jen jsme chtěli), záchvatům smíchu a Přemkovi :D.
Přemek byl neskutečná postavička. Mohlo mu být asi třicet, byl divný, často se na nás otáčel, když jsme se smály a děda, který nás teorii učil, se ho neustále na něco ptal.
"Víte, Přemo, jak se jede tam..."
"Přemku však víte, jak je tam ten kopec..."
"Možná víte, Přemo, jak je ta zatáčka..."
A my jsme umíraly. A smály se. Pořád. A byly to ty záchvaty, co nejdou zastavit, děda pořád chtěl, ať mu řekneme, čemu se smějeme, a my se smály víc :D. Na to ráda vzpomínám. Prostě "Přemek...tak bych se nechtěla jmenovat." xD.
Děda byl taky fajn. Ke všemu měl historku, některé jsme slyšely i třikrát nebo čtyřikrát, nepamatoval si totiž, že už nám to vyprávěl :D. A říkal nám kočky. Nejvtipnější bylo, když jme měli údržbu a vyměňovali jsme kolo. Jak jsme dupaly na ty páčky, když jsme se hádaly o ty špinavé rukavice, mimochodem- samozřejmě jsem musela celé to hnusné-špinavé-těžké kolo odtahovat pryč já. Já, chápete? :D Nemohla jsem to ani uzvednout xD. A byla nám venku strašná zima, všude bylo plno sněhu... xD.
A nejvíc se mi líbilo, když jsme měli zdravotní kurz. Zkoušeli jsme si dýchání z úst do úst (na figuríně xD), stabilizovanou polohu (na sobě navzájem xD) a já jsem byla dobrovolník a sestřička na mě ukazovala obvazování a tak. Úžasné.
Když jsme měli asi polovinu teoretických hodin za sebou, přišla instruktorka Alena, že si začneme plánovat jízdy. Vtipné xD.
Dohodla jsem si ji na sobotu ráno. Mamka mě budila se slovy "Vstávej, máš jízdy a venku jsou asi 2 metry sběhu!" :D. Smysl pro ironii, víte xD. Noc před tím začalo sněžit a ráno byly všude závěje. Co víc jsem si mohla přát. Alena pro mě přijela, a zatímco jsem na sedadle spolujezdce umírala nervozitou, s klidem mi řekla, že cvičiště je zasypané sněhem, takže budeme trénovat na provizorním místě- parkovišti u stadionu. Fajn. Všechno mi vysvětlila, byla úžasná, protože i já jsem to pochopila, nic neříkala složitě, prostě ženská za volantem, a navíc taky blondýna. Věřila jsem jí :). A tak jsem zjistila, že rozjet se s autem je naprosto primitivní, že dávat blinkr taky zvládnu a že i řadící páky se dokážu dotknout bez odporu a zděšení :D.
A tak to šlo dál, měla jsem jízdy s nejlepší Alenou i vtipným Pavlem (Pavel byl Alenin manžel, byl fajn, byla s ním vždycky sranda, ale já z něj byla nervózní, s Alenou se mi prostě jezdilo líp, ale uznávám, že oba mě hodně naučili a jsem za ně moc ráda, byli skvělí :) ), jízdy v šest ráno i jízdy v dopravní špičce, jízdy po okolních vesnicích i v Ostravě, troubící řidiče, když mi to chcíplo na kruháči i milé řidiče, kteří mě nechali vyjet z připojovacího pruhu. Celou dobu jsem bojovala s parkováním, ale i to jsem nakonec pokořila. A tak mi Alena po poslední společné jízdě s úsměvem řekla, že jestli pojedu tak jako dneska, ty zkoušky udělám. Zkoušky. Zítra.

Datum zkoušek připadl na 1. dubna- už to mi přišlo velmi vtipné :D. Den před zkouškami jsem si udělala studijní volno, zůstala jsem doma, abych se učila otázky z údržby, udělala si ještě pár testů, dopoledne jsem měla zmiňované poslední jízdy... A samozřejmě jsme propadala nervozitě :D.

Ráno jsme měly s Pájou sraz na autobusovém nádraží- odtud jsme s dostatečnou časovou rezervou společně vyrazily na úřad, kde jsme dalších 20 minut čekaly na ostatní xD. Ten den jsme dělali zkoušky 4. 3 gymplačky a jeden kluk. Nejdříve jsme zaplatili poplatky, pak šel Pavel s Alenou do místnosti ke komisaři a nás nechali čekat venku. Prý chviličku :D.
Seděli jsme tam asi půl hodiny. S Pájou jsme si začaly přeříkávat otázky z testů- měly jsme je tak důkladně naučené, že jsme je znaly skoro doslova nazpaměť :D. Ondra s Alicí nechápali :D.
Byla jsem tak nervózní! Seděla jsem na těch židličkách, pak jsem stála, seděla jsem na stole a seděla jsem i na zemi. Zoufale jsem toužila po tom, aby už někdo vyšel a pozval nás dovnitř.Ale nervózní jsme byli všichni. Mluvili jsme rychle, snažili jsme se věci zlehčovat, neustále jsme se nervózně smáli. A pak se otevřeli dveře a my šli dovnitř.
Každý z nás si sedl k jednomu počítači. Nejdříve jsme podepsali nějaké papíry, a pak už přišly na řadu testy. Ty počáteční zkušební otázky jsem nepochopila xD. Vůbec se to netýkalo aut, bylo to něco o barvách, o tvarech, úplná blbost. No a po zkušebních otázkách se to rozjelo naostro.
25 otázek, 30 minut čas. Jela jsem v klidu, pomalu jsem četla otázky, i když jsem správnou odpověď věděla ještě předtím, než jsem otázku dočetla. Nezasekla jsem se. Dojela jsem až k poslední otázce, ale nikdo ještě nic neříkal a mě přišlo hloupé skončit tak brzo, tak jsem jela od začátku, kontrolovala jsem si to... Byla jsem nervózní z toho, že to mám první. Doma jsem sice měla hotový test průměrně za 2-3 minuty, ale tohle bylo jiné, vážné. Byla jsem v polovině kontrolování otázek, když se Pája vedle ozvala, že už to má. Tak fajn. Odstartovaly jsme si to a klikly jsme na vyhodnocení zároveň.
A... Obě jsme měly 100% úspěšnost. Ani jedna chyba. Krásný pocit :).

Komisař nám poděkoval a zrovna nás požádal, abychom si vylosovaly otázky, které nás bude zkoušet ústně- z údržby. Nechtěla jsem si vylosovat brzdy, geometrii nápravy, výměnu žárovek a připojování přívěsu. Nejdříve jsem si vytáhla katalyzátor, to nebylo špatné. A pak... druhá otázka... připojování přívěsu. Pobavilo mne to :D.
Dostali jsme chvilku na přípravu. Sedla jsem si na chodbě na zem, vytáhla vypracované otázky a snažila se pochopit ten hloupý přívěs. A pak už si mě zase zavolali dovnitř. Šla jsem jako první.
Nejdříve jsem odříkala katalyzátor, umístění, funkce, to bylo fajn. Zeptal se mne na chemickou reakci, která tam probíhá. To jsem byla nahraná, ale zakoktala jsem něco o vodě, oxidu uhelnatém a uhličitém, on to upřesnil a mohla jsem začít s druhou otázkou. Pověděla jsem mu všechno, co jsem věděla, sice trochu vlastními slovy, ale nestěžoval si. Když už jsem neměla co říct, zeptal se, kam chci jít po gymplu, a pak řekl, že i v téhle části jsem uspěla. Byla jsem za polovinou! :)
Ale to nejhorší mne čekalo. Jízdy.

Když jsme měli ústní zkoušení všichni za sebou, přesunuli jsme se do tamější... nevím, jak to nazvat :D...bufet? :D Měli tam předražený ledový čaj a oschlé pečivo xD. Tam jsme na sebe navzájem čekali, zatímco jeden z nás měl jízdu. První byla na řadě Pája. Byla zpátky asi za 40 minut a celá rozzářená mi sdělila, že to má :). Záviděla jsem jí nejvíc na světě, teď jsem byla na řadě já.
Nastoupila jsem, ruce se mi klepaly jako kdyby mi bylo osmdesát. Připoutala jsem se, zapnula si světla, seřídila zrcátka... Byla jsem připravená.
"Tak si, slečno, vycouvejte bezpečně a pojedeme do Krhové. Na křižovatce jeďte doprava."
Komisař jezdí dva okruhy přes Krhovou a přes Hrachovec. Ano, chtěla jsem jet Hrachovec :D.
Fajn. Couvání v pohodě, snažila jsem se být klidná a opatrná, což se vyplatilo. Myslím, že to působilo docela přesvědčivě. Rozjela jsem se, přeřadila na dvojku, hodila blinkr, zastavila na stopce. Dobrý začátek. Čekala jsem, až budu moct vjet na hlavní a mezitím mi přestala blikat směrovka. Komisař mě na to upozornil a já myslela, že si nafackuju. Taková blbost!
Vyjela jsem na hlavní, dodržela jsem rychlost před vlakovými přejezdy, dokonce jsem se vyhnula i dírám (vymetání všech děr byla moje specialita :D ). V Krhové jsem dodržela úsek s třicítkou, když jsem z ní vyjížděla, měla jsem štěstí- je to tam do kopečka a pokud jedou shora auta, musíte zastavit a počkat. A rozjezd do kopce... no, dovedete si to představit. Několikrát mi to tam pěkně chcíplo :D. Ale já jsem měla štěstí, nic nejelo, mohla jsem vjet na hlavní bez problému. Uff. Pak jsem se mohla mimo obec rozjet a ukázat, že umím řadit, tak jsem jela asi osmdesátkou. A za chvíli jsme už byli zase ve městě. Projeli jsme kruháče, pak kolem vlakového nádraží, kde jsem zase šikovně dodržela rychlost před přejezdem (musím se pochválit, ne xD za chvilku už to nebude možné :D ) a odbočila na Křižnou. Tam je pomalý úsek kolem školy- třicítka, dvacítka, třicítka a zase dvacítka. Poté jsme odbočili mezi paneláky a přišla osudová věta "Na vhodném místě zaparkujte." a já věděla, že je to tady. Krize.
Uklidnila jsem se, našla jsem si krásné místo (naproti paneláku, kde jsme do mých 6 let bydleli :) ) a zacouvala jsem. Cha. Podařilo se mi zacouvat tak šikovně, že čára byla přesně uprostřed pod autem. Půlka auta na jednom parkovacím místě, půlka na druhém. Prostě tak, jak to být nemá, učebnicový příklad xD. Protočila jsem panenky, povyjela jsem a zkusila to opravit. Bylo to stejné, neposunula jsem se ani o milimetr. Po třetí, po čtvrté, po páté. Pořád stejný výsledek. Na šestý pokus jsem to pro změnu přehnala a spolujezdec by neotevřel dveře. Sakra. Ale to už jsem nebyla schopná opravit ani na desátý pokus. Začalo to být drsné. Komisař nervózně cvakal na propisce, Alena vedle mne zhluboka dýchala a otvírala si okýnko, mě se chtělo samozřejmě brečet (co jiného xD ) a věděla jsem, že prostě nezaparkuju. že ty jízdy nedám. Že je to konec. Ještě jsem to zkusila, ale ne. Zase bezúspěšně. Zatáhla jsem ruční brzdu a zavrtěla jsem hlavou. Prostě to nešlo. Komisař řekl, ať to ještě jednou zkusím. Přišlo mi to zbytečné, protahovat to, ale naposled jsem si tedy povyjela. A pak jsem si řekla, že už je to stejně jedno, takže to zkusím jinak. A vyjela jsem z místa úplně pryč, popojela jsem si o několik metrů dál a na jiném parkovacím místě jsem zaparkovala na první pokus, naprosto krásně. Jsem prostě divná. Moje podvědomí zbožňuje stresové situace. Nenávidím své podvědomí! :D
Pak jsme tedy pokračovali dál, projeli dva kruháče a vrátili se k úřadu. Ale já jsem po tom parkování jela jako prase. Doslova. Při každém řazení mi auto cukalo, vůbec jsme nejela plynule... bylo to nechutné, co jsem předváděla. U úřadu jsem zaparkovala předem (mimochodem- moc pěkně :D o několik míst vedle parkoval za několik minut nějaký chlap a vrazil do značky xD ) a čekala jsem na verdikt. Komisař měl milion připomínek. Ohledně parkování, pak jsem prý někde odbočila moc rychle, takže to bylo SKORO nedání přednosti (vůbec si toho nejsem vědoma, ale odkývala jsem mu to a řekla, že jo, že vím, v tu chvíli bych mu odkývala i členství v Sokolovi xD ), pak několikrát zmínil, že jízda nebyla plynulá, že si s autem moc nerozumím a milion dalších věcí. A já tam seděla a bylo mi jasné, že mi to nedá. že řekne, ať to příjdu zkusit ještě za týden. A pak řekl "Já vám to teda dám, ale s velkým vykřičníkem."
Měla jsem chuť ho obejmout, políbit, postavit mu pomník, složit o něm báseň, ale řekla jsem, že moc děkuju, Alena na mě mrkla a já vypadla z toho auta a rychle jsem to šla říct Páji.
Všechno ze mě spadlo. Nebyl to pocit štěstí, ale neskutečná úleva, že to mám všechno za sebou.
Pak jsme seděli v bufetu s Pavlem, já jsem mu popsala svou prasečí jízdu, hodinu jsem vzdychala a prohlašovala, že se za sebe nehorázně stydím a tak :D. Ale měla jsem to. Cha.
A když jsme to měli všichni odježděné, dostali jsme nějaké papíry, ty jsme šli hned odevzdat to nějakých jiných dveří- podali jsme si žádost o řidičák a byl konec všem těm měsícům autoškolení. S Pájou jsme si řekly, že to musíme zapít. Chtěly jsme po bufeťačce rum, ale rozlévala jen ferneta- dva dny nám z něho bylo blbě a už ho nikdy nebudeme pít :D.
A to je vše, přátelé.

Za necelých 14 dnů jsem si byla vyzvednout řidičák a začala jezdit s naším autem. to jsem zjistila, že rozjet se s autem je problém, že řadící páka je odporná věc a parkování nenávidím dodnes. Miluju fabie a trvám na tom, že si ji musíme pořídit. já totiž jiné auto asi neumím řídit a tu naši mega krávu už vůbec ne. Ale to je zas jiná historka, děti :).

A tak dostala blondýnka řidičák, svět zjistil, že zázraky se dějí a pohádky je konec. O šťastném životě až do smrti se nikdo nezmiňuje xD.

Killinka
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 slečna barevná slečna barevná | Web | 20. june 2009 at 21:10 | React

A tak dostala blondýnka řidičák taky mě to čeká:D

2 wwwholka wwwholka | Web | 21. june 2009 at 10:43 | React

Přečetla jsem to jedním dechem až do konce. Hotové drama. ;) Mě to čeká za rok na jaře. A věř, že bruneta za volantem v mém podání je daleko horší.xD

3 Jenny Jenny | Email | Web | 21. june 2009 at 12:52 | React

Blondýnka za volantem...Hm...Co mi to jenom říká...Já se STRAŠNĚ bojím:D A ty to víš, páč si beztak měla totálně stejné pocity:D každopádně ...Já MUSÍM mít Alenu:D Do které autoškoly si chodila (prosím, prosím, řekni že ke Kvapilovi ne, protože to bych tu Alenu musela oželet,Kvapila nesnáším a nikdo by mě tam nedotáhl ani párem volů:D )?:P

4 Pája Pája | 21. june 2009 at 21:58 | React

Jenny potěšíme tě....autoškolu jsme (u)dělaly u Aleny Janyškové....takže žáádný Kvapil =)
Ach slečno ty si to tak kráásně napsala....že u historky s Přemou jsem zase chytla záchvat smíchu...jak se po nás otáčel...jak jsme si napsaly na kelímy We love Přemek...a pak jsme z toho pily a on se podíval..a nám to došlo...
Nebo pozdravujte Přemu...,,Kočky vždyť je to ženatý chlap.Zkušený!"Prtž ty my máme nejraději!!!Nezapomenu na toho hnusného panáka fernetu a na tu prodavačku,která nám je prodala za stravenku,i když se to nesmí...a prodala nám to jen proto,prtž jsme to zvláádly na 100%...protože jsme moooc šikovné...na tohle nikdy nezapomenu...a Alena s Pavlem...nejlepčí autoškoliči...děláme jim pěknou reklamu!
Mám tě ráááda kotě!

5 Jenny Jenny | Email | Web | 25. june 2009 at 11:16 | React

Pája: Oh, super, super, SUPER, u ní si to taky plánuju:D Takže díky za pozitivní zprávu:D

6 Tlapka Tlapka | Web | 1. september 2010 at 21:08 | React

Bože. Já mám zkoušky z jízd zítra... :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.