Nesnáším povidla.

8. february 2009 at 18:09 | Killi
Asi jsem nemocná, nebo cože. Nechápu. Co ten vitamín cé, kilo ovoce, čaje...? Proč já? Vždyť je to absurdní. Achjo :D.

Je mi asi tak, jak jsme si myslela, že mi bude, až budu umírat. Ouu. Tak jsem se teda definitivně rozhodla, že chci umřít smíchy.
Jo, je mi špatně. Asi od mozku. A taky mám každých deset sekund záchvaty kašle, po kterých mě pak půl hodiny bolí hrudník, jakože průdušky, chápete. Teplota je blízkou minulostí, díkybohu za panadol. Za to ten pocit, že se ve mě rozpouští ta hnusná chemie (= panadol), je odporný. A kdyby mi nebylo tak blbě, nikdy bych se nenechala donutit ke spolknutí té neuvěřitelně velké pilulky. Stejně jsem si jí musela nechat rozlomit na půl (na mě to byl nadfyzický úkol, mám problémy udržet hrnek s čajem). Mimochodem, já mám s polykáním prášků problémy od malička, i když v poslední době si ibagin nemusím čtvrtit, stačí na půlky. Vždycky mě to rozesměje, jak ho rozseknu nožem a pak půl hodiny hledám, kam ty jeho části (rádoby poloviny) odletěly. Psychopatka. GFPVM (=vyšší úroveň OMG, víte? :D).

Před chvílí jsem shlédla katastrofický film, co už nevim, jak se jmenoval, mám pocit, že Jádro, nebo tak nějak. Ne, Apollo 13 to nebylo. A Armagedon jsem myslím nikdy neviděla. Ale mám ráda tu písničku. "I could stay awake just to hear you breathing..."
*10 minut hledám tu písničku, abych si ji pustila*
Ty katastrofické asiamerické filmy jsou všechny strašně stejné. Něco se stane, někdo zjistí, že to může být konec světa, sejdou se strašně chytří a důležití lidé v Bílém domě nebo nečem podobném, domluví se, jak svět zachrání. Pak se z megavelkého týmu vybere 5-6 lidí, kteří nasednou do rakety a letí spasit lidstvo. Minimálně polovina jich musí zemřít a minimálně jeden člověk z týmu musí být sympatický černoch. A v Americe čeká v jedné místnosti asi 20 lidí, všichni sedí u počítačů, mají sluchátka a sledujou velkou obrazovku. Když se něco povede, všichni nadšeně tleskají, když se nedaří, nervózně pijou kafe z kelímku. Ale byl to docela dobrý film. Stihla jsem během něho přečíst i výroční zprávu gymnázia.
Nejlepší věta: "Kde teď seženeme tři kila plutonia?" :D. Asi za půl minuty pak zemřela čtvrtá osoba původně šestičlenného týmu. Neměli úspěšnost ani 50%, co se počtu přeživších členů posádky týče, ale svět zachránili. Ano, tleskali jim.
*snažím se "zpívat" tu písničku a dostávám historicky největší záchvat kašle*
*zuřím*

Definitivně jsem se rozhodla, že zítra nepůjdu do školy. Nemám na vybranou, asi bych tam umřela. Ale v úterý už tam musím. A ve středu taky, a pak do autoškoly. Pfff. Přichází písemkový týden, nemůžu být nemocná. To dopisování bych nedala. Doufám, že nakazím půlku třídy a oni mě pak všichni ukamenujou s třídní profesorkou v čele.
Teoreticky bych byla schopná chodit týden do školy jen na ty hodiny, kdy něco píšeme, ale zabila by mě třídní, pak ředitel, měla bych určitě důtku za x-násobné porušení školního řádu a podmíněné vyloučení ze školy. Známe Mášu (třídní). Kdyby aspoň nebyla manželkou bosse (ředitele), ale takhle se chová tak důležitě, až se mi z toho ještě přitížilo, když si na ni vzpomenu.
Nejvíc mi pije krev písemka z bioly a vyprávění do fániny o pařížských muzeích. Zdesipředstavtemnohosprostýchslov.

Během toho filmu jsem dostala děsnou chuť na čokoládový termix. Pravděpodobně jsem zapomněla, jak blbě mi bylo po obědě. Tak jsem si ho dala, celou dobu jsme uvažovala, jak asi chutná a nakonec jsem usoudila, že podle barvy byl nejspíš skutečně čokoládový. Podle chuti mi totiž přišlo, že jím tekutou umělou hmotu. Vrátilo mě to do doby, kdy nám v jídleně udělali na oběd smažené sépiové kroužky (cca v prváku).
*opět mi začíná být hodně špatně*

Pokud se tu vyskutuje někdo z mé skupiny angličtiny, tak mám dotaz, jestli je je na obzoru nějaká písemka od naší nové paní profesorky. Doufám, že ne, jinak mi to asi uniklo. "So, takže, okay..."

O víkendu je Valentýn, ouu, asi budu mít depresi. Jediný ze dvou dnů v roce, kdy na ni mám nárok (tím druhým je 1. září :D). I když možná na ni nebudu moc mít čas xD. Joo a 20. únor si musím v kalendáři nějak výrazně označit, udělat si tam milion vykřičníků a psychicky se k němu upnout, bude to totiž naše *plesová* akce a už teď se nemůžu dočkat. Ale je to daleko...
A taky si musím koupit diář, protože se přestávám orientovat ve svém čase. Nenávidím diáře, vždycky mě to strašně svazovalo a po měsíci jsem je přestala používat, ale nemám jinou možnost. Čas je ohromně relativní. A ten můj je určitě nejrelativnější. Svině hnusná. Nevíte, kde seženu ten nejdokonalejší a nejoriginálnější a nejhezčí diář? Možná, že když si k němu vytvořím pevný citový vztah, budu ho používat déle než 1 měsíc. A to bych si doporučovala :D.

No nic, přestávám žvanit, jdu si lehnout, pomalu umírat a třeba se učit ZSV (ZooSooWooDoo). Jo a nejsem šťastná. Ale proč ne? Chci být!

Slovák: "Heč, my máme euro!"
Čech: "Heč, my máme plyn!"
:D :D :D

Nesnáším pomalé a zamilované písničky! Nejlepší je Známka punku :D. A s Ozzákem :D. Strašný smích prostě. Asi to nepovažuju za hudbu, ale je to vtipné :D.

Have a nice week :D.
Killi*

Nechce se vám do školy? Tak nechoďte. Nechte to na úterý.

A litujte mě! Jsem nemocná! :D
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 wwwholka :) wwwholka :) | Web | 9. february 2009 at 17:49 | React

Co bych za to dala být nemocná, tralalalá.

Ihned si to s tebou vyměním, chceš?:*

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.