Malinkatý šílenec ve vypolstrované cele.

21. october 2008 at 19:41 | Killi
Kapky podzimního štěstí, tisíce dětských přání, neviditelná radost, obyčejné otázky, otazníky bez nálady, vykřičníky na začátcích vět, nesmysly a nechtěné souvislosti. Mám osobní zákaz stavění vzdušných zámků. Doživotní. Jsem ráda, že jsou ostatní rádi. Doporučuju neklikat na celý článek... Vemte si mou radu k srdci =)

Je mi zima na prsty a ten hřejivý polštářek značky Granko vážně funguje, což předčilo očekávání, nejen moje, i když já jediná to dávám znát, nebo alespoň mám ten pocit. Pocity jsou vůbec těžko charakterizovatelné, teda ty moje, jestli chápete. Nevím, jestli si ten pocit štěstí jenom namlouvám, nebo jsem doopravdy šťastná. A to bych měla vědět, viďte... Jenže já nevím. A asi jsem ani nikdy nevěděla. Někdy si říkám, jestli jsem vůbec kdy byla šťastná. Myslím tím ale ten pocit naprosto dokonalého a ničím nerušeného štěstí, jestli si rozumíme. Určitě byla, mnohokrát. Mám totiž kolem sebe lidi, na které nedám dopustit. A s nimi zažívám ty chvilky nejkrásnější. Ale pořád svým způsobem asi čekám na ten určitý druh nikdy nepoznaného štěstí. V některých ohledech jsem hodně trpělivá slečna. Štěstí, neštěstí, láska a manželství... Chinaski mám ráda, a proto jsem taky ráda, že nepřestávají hrát, po té tragédii, co se stala v létě. A vyjíždí na turné. Ach, moc bych na ně chtěla jít. A to mi připomíná, že se musím zeptat Rádi, jestli by se mnou šla... Na Kryštofy s ní nikdy nezapomenu. Ona je vůbec neuvěřitelná osoba v mém životě. Někdy si říkám, čím bych bez ní byla. Ani na to nechci myslet. Někdy mne štve, ale to já ji taky, tak si nemáme co vyčítat. Ona je prostě nejlepší, ať si každý říká, co chce. Neumím to písmenkama říct. Ani to říkat nechci. Slova často pokazí ty nejkrásnější věci. A nebo taky ticho, to taky leccos umí pokazit. Umění je říkat správné věci ve správnou chvíli. Někdy bych se to chtěla naučit... Minulé pondělí ticho pokazilo spoustu věcí. Nebo mi možná spíš otevřelo oči. Ještě to neumím posoudit, snad časem. Druhou šanci dávat neumím, ale zatím to ani umět nechci, zvlášť v případě, kdy o to nikdo nestojí. Každopádně mne to nestálo jedinou slzu, tak aspoň v tomhle ohledu na sebe můžu být pyšná, malinko. Měla jsem prý nejlepší práci ve francouzštině ze třídy. A já zrovna nejsem ve škole, baf. Stejně tomu nevěřím, musím se zítra zeptat madam profesorky. A jindy bych z toho měla vážně radost, ale teď mne ty malé školní úspěchy netěší tak jako kdysi. I když ta jednička z chemických seminářů, ta potěšila. Ale to bylo tím, že jsem tu radost sdílela s Pájou a že jsme v té euforii proletěly kolem nechápavých druháků nebo prváků, už ani nevim. Jo, to bylo funny. Funny je v poslední době víc věcí, ale jsou to jen takové krátkodobé zdroje smíchu. I když bijani, ti neomrzí nikdy. A taky bojkot, moje slovíčko, které šíří Kačka. My totiž všichni bojkotujem školu, už od září. Dneska jsem s několika spolužáky probírala, jestli umírání bolí. Měla jsem pocit, že umírám, ale nic mě nebolelo. Akorát rameno, ale to je od toho očkování, dneska jsem konečně byla na třetí dávce. Jsem ráda, že už na to nemusím myslet a snad to i splní svůj účel. Štvou mne někteří profesoři, třeba češtinářka, která má už několikátý den uřvanou náladu. Ale zase mne nejvíc baví odpovídat jí s ledovým klidem a pozorovat, jak čeká, kdy udělám chybu. Předpokládám, že až se seknu, dá mi to sežrat, ale co. Ona si myslí, že do nás všech může rýt jak se jí zlíbí. Je to dobrá profesorka, ale na druhou stranu... každý má dvě strany. Nebo skoro každý. Já asi taky. Je to nějaká normální a běžná forma vědomé schizofrenie nebo něco v tom smyslu.Neuvěřitelným způsobem se těším na pátek, už abych seděla ve vlaku! Jéje, vykřičník. A s Terkou jsme dneska nehorázným způsobem zdrbaly K. Je mi jedno, že si to tady přečte on nebo někdo, kdo mu to velice rád sdělí. On to stejně ví, že ho nemáme rády. A nejen my, ale to je fuk. Bojkot. Dneska jsem si po dlouhé době lehla s knížkou a horkým čajem. Čtu Lolitu, od Nabokova. Myslím, že se mi to líbí. Je to zas trošku jiné než ten brak, co čtu jindy. I když Báječná léta pod psa a Poslední kabriolet brakem nazývat nemůžu. To bych si nafackovala. Nosím košilky a těším se+ Omnia mea mecum porto. Hesla, která mne udržují ve stabilizovaném stavu. Musím vydržet do pátku! Včera úžasné odpoledne s Raduš. Akorát bychom potřebovaly asi tak 78x více času než jedno odpoledne. Zdají se mi naprosto absurdní sny o tom, že jedu v popelnici a potkám Jindřicha. Fuj. Ale ta jízda v popelnici byla vtipná. Nesmírně. Líbí se mi slovo nesmírně, musím ho začít víc používat. K výsledkům voleb se nevyjadřuju. A to, že jsem pravák, neznamená, že jsem pravičák. Ale taky to neznamená, že pravičák nejsem. O tom se prý nemluví. Tak mlčím. Ale jen tak mezi námi a mimo téma, nejlepší politik je stejně Čunek. Mám totiž lehce radikální názory, co se národnostních menšin týče. A ještě- hláškou dne je "Já mám náladu, že bych si nejradši dala panáka a lehla do postele." Víte, že nemám ráda film Obsluhoval jsem anglického krále? A to i přes to, že na knížku nedám dopustit. Jsem prý moc velký patriot a asi je to pravda. I když to s tímhle zrovna dvakrát nemusí souviset. Souvislosti jsou stejně na nic, většinou nám dojdou pozdě. Hrozně často poslední dobou lítám s hlavou v oblacích. A jsem moc ráda, že si rozumím se svou mámou. A že mi dneska řekla to, co mi řeka. Mám nejlepší mámu na světě. Musím si koupit pinetky do vlasů, stříbrné a sprchový gel. Baníkovské tričku se pyšně tyčí na vrcholku hromádky mých triček. Jsem baníkovská fanynka a napůl ostravačka. A skupina All y s zatím jediným hitem Strašidýlko Macháček je bezkonkurenční. Půjdu si uvařit čaj, odepíšu na všechny smsky a pak buď usnu, neo zkouknu ordinaci. Uvidíme... Vidím to spíš na možnost bé. Počítač je v opravně, naštěstí nám zálohujou všechna data, díkybohu! Nejlepší jsou autobusy, které jedou v kladivo, na ty nám nešahejte. Nechce se mi do fyzikálních laborek, zítra, i když pan profesor se na nás už jistě nesmírně teší. Těžko říct, jestli tohle byla ironie. Je mi jasné, že nemáte šanci tohle dočíst do konce, zvlášť když tak neúnavně ignoruji řádkování. Omlouvám se. Jen jsem se chtěla vypsat. Je možné, že mám chuť na pouťové lízátko? Nejen to. Je to jisté. A pamatujte si: Neplač, že zapadá slunce,slzy by ti zabránily vidět hvězdy.
Mám pocit, že se mi bude zdát o přívlastcích těsných. GFPVM.

(s)mějte se krásně :o)
Killi
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 jenny jenny | Email | Web | 22. october 2008 at 14:16 | React

Mohla bys už konečně přestat s tím mluvením mi z duše?:-D Já vážně nechápu jak to děláš, ale i z tohohle souvislého textu jsem pochopila skoro všechno:-P To já napíšu 5 řádků a už se ztrácím:-D Dneska sem tě zase milionkrát potkala a to mi připomíná že ti musím říct jak miluju tu tvoji fantastickou žlutou bundu :-D Takže jkdyby ti ji jednou někdo ukradl, tak víš kdo:-D Jinak GFPVM mě ubíjí na maximální úroveň a naprosto se stotožňuju s každým, kdo tam denně musí trpět taky;):-D

2 wwwholka :) wwwholka :) | Web | 22. october 2008 at 17:22 | React

Hehe, já to dočetla do konce - jako každý Tvůj článek.:)

Taky jsem zkoušela napsatr podobný článek, ale když jsem si ho po sobě přečetla, bylo to tak strašný že jsem ho musela smazat! xD

3 Wendulka Wendulka | Web | 22. october 2008 at 18:16 | React

heji Klári z ebe něco bude, fakt moc pěkně píšeš, vždycky přečtu tvoje články od začátku až do konce:)fakt mooooc hezké:)měj se faaajn:)

4 Tlapka Tlapka | Web | 24. october 2008 at 20:11 | React

Moc pěkný článek... :-)

Na Chinaski jsme chtěly jít, ale bohužel nejblíž budou v Šumperku a i to je kus cesty... tak pojedem "jenom" na Supporty :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.