Ráno, 13..3. 2008

13. march 2008 at 9:48 | Killi
To byste nevěřili, jak vtipně se mám :).
Včera návštěva Ostravy za účelem kontroly mých nejmilejších rovnátek. I přes všechna úskalí jsem si poprvé v tomto roce vzala sluneční brýle...

Bratr: "Proč máš ty brýle?"
Já: *chvilka přemýšlení* "Protože chci." -čím dýl přemýšlím, tím duchaplnější odpověď ze mě vyleze-
Bratr: "To není důvod."
Já: "Pro mě je to skara dobrý důvod."
Bratr: "Si nějaká podrážděná."
Já: "Nemáš mě budit v 7:53..."
(A on mi bude tvrdit, že nikdy neběžel do školy... včera se vracel pro žákovskou, neměl klíče, bylo 7:53 a hádejte, kdo mu musel otevřít... Nikdo jiný než já totiž doma nebyl.)
V nemocnici (Ostrava- Poruba... já nevim, jestli tomu tak můžu říkat... snad bude lepší Komunistické zdravotní zařízení) jsem si to užívala. Sluneční brýle na očích, rozpuštěné vlasy. A zase ta pubertální nálada, kdy se smějete a sami nevíte čemu. Když jsem si šla do automatu pro pití, házela jsem americké úsměvy a ty babky koukaly... Že jim oči nevypadly. V jednu chvíli už jsem nemohla, musela jsem se opřít o zeď a smát se, smát se, smát se... Neberte mi pubertu, děsně mě to baví.
A dneska, dneska jsem byla na kontrolu. Mám nemocnice ráda, zbožňuju tu atmosféru. Šla jsem si vyzvednout další krabičku antibiotik a zrovna jsem schytala i 17-letou prohlídku (Skra, mě už bude vážně 17! Měla bych se začít chovat trošku rozuměji... tak od zítřa. Ne, zítra je paťulínek. Tak od příštího týdne. Nebo od nového měsíce...). Víte co mi nejvíc vadí? Neřeším, když mi berou krev, očkujou. Nesnáším měření tlaku. Pokaždé mám pocit, že už už mi praskne ruka, zavírám oči... Jo, jsem jak malá.
Jinak mi bylo sděleno, že mám trošku vyšší tep. Hm, nic nového. Už od základky. Když jsme si měřili tep v přírodopise, všichni měli 60-70 a já svůj 92. Učitelku braly mdloby. Ale copak já za to můžu?
No, úpně bych zapomněla. Zase jsem si vzala svoje vrýle (už je nepustím). Otevřu dveře do čekárny, nakráčím tam s úsměvem a brýlema na očích, jakože oslním a... čekárna byla PRÁZDNÁ. Tak jsem si uraženě sedla a čekala, až vyjde sestřička.
Já jsem fakt šíleně infantilní. Tohle přestává být vtipné (smích).
Včera, když jsem hledala sešit, který bych použila na čtenářský deník, jsem našla svůj starý deníček. Tak jsem se začetla...
Středa, 18. 10. 2006
Lyčka je debil nejvyššího kalibru a ty výroky vůbec, ale vůbec nechápu. Tohle nemá obdoby. Gympl mě přestává bavit.
Vážně jsme se bavila :D.
Teď uvažuju jestli jít do školy, nebo ne. Máma byla proti, prý mám zůstat ještě doma, ale nakonec říkala, ať si dělám, co uznám za vhodné. Myslím, že jít do školy je dost vhodné. Asi půjdu na poslední dvě hodiny (hudebka). Provokativně. Ale možná bych mohla dorazit už na fyziku, po Jaškovi už je mi vyloženě smutno. Ale ta hudebka bude, řekla bych, ideální.
Nehrotím to. Sešity opíšu o víkendu.
"Poučen, z předchozích nezdarů,
sestrojil elektrickou kytaru.
A rokenrol byl zrovna narozený dítě..."
Ještě pořád mě to nepustilo. Ta písnička je dokonalá.
Repertoár je doplněn o Dlouhou noc (díky Tlapko), Kávu si osladím (díky tati) a Slavíci z Madridu (díky mami).
Těším se na pátek jak malá holka, což není přirovnání, ale fakt, protože malá jsem (i proti své vůli, ale jsem líná proti tomu něco dělat).
Teď si jdu udělat kakao, protože ráno dělá den. Pak si odpočinu a snad vyrazím do té školy. Těším se na holky, tady je pořád děsné ticho. Hlavně nemám žádné informace o situaci Richmund. A to je přinejmenším znepokojivé :D.
Mějte se, smějte se.
Killi
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 veek veek | Web | 14. march 2008 at 15:07 | React

No jo..ti bráchové O_o...známe XD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.