Vídeň, 17. - 20. 12. 2011

23. prosince 2011 v 20:11 | Killi
To tak jednou muj milý našel velmi výhodnou nabídku ubytování kousek od Vídně a v krásném hotelu, a protože mi slíbil, že mě do Vídně vezme, začali jsme nad nabídkou uvažovat.
Uvažovali jsme dlouho, počítali jsme náklady, děsili jsme se čísel, snižovali jsme nároky, nebyli jsme si jistí a když už jsme se teda (pozdě večer a v posteli pod jednou peřinou) rozhdoli, že teda carpe diem neasy, internet nechtěl dovolit placení mou kartou a Tom na účtu neměl dost peněz. Naštěstí se ale hned ráno platba povedla kartou paní fallenové a my jsme teda měli vouchr na mailu.
Člověk by řekl jupí, jenže to nic pořádného ještě neznamená. Ještě bylo nutné vybrat termín, vyměnit si několik anglických mailů s rakouským hotelem, zablokovat termín a začít se těšit! :)
Celý článek | Počet komentářů: 6
 

První Pan prezident České republiky

21. prosince 2011 v 12:30 | Killi


Vím, že je toho všude spousta, ale i já cítím potřebu vzdát poctu nejlepšímu PANU PREZIDENTOVI. Politikovi, který vedle výchovy mých rodičů také způsobil, že mi teď není lhostejné, co se v naší zemi děje. Že chodím k volbám, že se snažím mít co nejsprávnější názor, že se o tom chci bavit a že tomu chci rozumět, i když je to těžké.

Věřím, že kdyby bylo v současné době více takových, jako byl on, netvrdilo by tolik mladých lidí kolem mě, že je politika nezajímá. Že politikové jsou prasata, kterým jde jen o peníze, že jejich hlas u voleb ničemu nepomůže, že nikoho volit nechtějí, že je to nezajímá a že jejim to jedno (!). Mamka řekla, že vždycky mluvil tak, že mu všichni rozuměli. A možná v tom byl jeden z těch největších háčků.

Kdybych byla v Praze, určitě bych se šla panu prezidentovi poklonit osobně. Takhle mohu jenom dojatě sledovat přímý přenost z ceremoniálu na ČT24, pít kakao, jíst tajně cukroví, cítit dojetí, obdivovat sílu Dagmar Havlové a připojit se k třídennímu státnímu smutku. Mrzí mě, že tam nemohu mrznout s těmi lidmi a tleskat s nimi po skončení státní hymny.

Zakázala jsem si číst diskuze pod internetovými články, které se dění kolem úmrtí Václava Havla věnují. Děsí mě totiž, jací lidé se mnou žijí v jednom státě. To, že čtyři poslanci KSČM odmítli vzdát hold, mě přiliš nepřekvapilo. Komunisté jsou hajzlové. A byli a budou. Proto se mi mnohem více chce zvracet z mladých komunistů. (!) A tím, že se někteří moji vrstevníci od politiky distancujou, jen dávají větší prostor těmto lidem. (!)

Mám ho moc ráda. Dějiny našeho státu vnímám tak, že jsme měli dva prezidenty. Tomáše Garrigue Masaryka a Václava Havla.

A nesouhlasím s tím, že k tomu nemám, co říct, když jsem nezažila dobu před revolucí ani rok 89. Mám k tomu co říct. Můžu totiž děkovat za to, že můžu studovat vysokou školu. Že můžu být věřící a nikdo mě za to netrestá. Že můžu říkat co chci a kde chci. Že nemám tátu ve vězení. Že můžu jezdit do zahraničí tak často, jak chci, a na místa, na které chci. Že nemusím mít strach.

A jsem neskutečně šťastná, že můžu napsat následující větu.

Pane prezidente Václave Havle, děkuji Vám, že jsem se narodila do svobodné země!!!

K.

Pan Prezident Václav Havel
Počet komentářů: 2

Protože Anděl dělá den!

9. prosince 2011 v 21:38 | Killi
Haló?

Tak jo, zkusím to, přece to nemůže být tak těžké. Něco napsat… Něco.
Celý článek | Počet komentářů: 3

A místo podpisu vetkl tři tečky na lýtka

31. října 2011 v 23:19 | Killi
Tak moc jsem se na ten víkend tešila a tak moc jsem si ho užila, že se mi teď ani trochu nechce veřit, že už je zase pondělí, zase další týden, zase škola, zase práce, zase každodenní (a hlavně večerní) stýskání.
:)
Celý článek | Přidat komentář

A pak se někam schovat

20. října 2011 v 17:42 | Killi
Dnes v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno,
já vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout,
jak při každém slově
přivíráš víčka
prosím, vyslyš moji zpověď,
už jsme starý na psaníčka.
Celý článek | Počet komentářů: 13

Další články

Kam dál