Byla svatba!

5. february 2017 at 14:09 | Killi
A byla perfektní! Úžasná, dojemná, velkolepá, zábavná, krásná a NAŠE. Jsem mladá paní, mám další přenádherný prstýnek... Jo a nejlepšího manžela. Toho hlavně teda. :)

Naše svatba prostě předčila veškerá očekávání (a že byla velká!), takže mě teď mrzí, jak mi pomalu z hlavy prchají vzpomínky, a to se mi nelíbí, protože si chci až do konce života pamatovat každý detail, každý okamžik, každý úsměv, každé objetí, každý tanec, každou slzu, každou písničku, každý krok... Prostě všechno. Nechci se vzdát ani jedné vzpomínky na nejkrásnější den v mém životě, tak je tady zaznamenám, protože kam jinam, než sem?

Tady to všechno začalo, na jaře 2010. Tady si po mém komentáři na jeho blogu dole v zápatí zkopíroval moje ICQ číslo, aby si mě pak přidal a aby mi napsal. A já abych mu po dlouhém váhání (vážně :D) odepsala. Všechno ostatní, celých další šest let se stalo jen díky tomu. Je to neuvěřitelné. :)

Nebudu se dojímat! Ještě ne. :D

Náš svatební klip celou atmosféru zachytil naprosto dokonale.
Kvůli hudbě nejde pustit na mobilech, musíte zapnout počítač.
Ale prosím, udělejte to, stojí to za to! :)
 

Budemezebra!

25. october 2015 at 21:48 | Killi
Je to už více než půl roku od posledního příspěvku a je tak nějak zřejmé, že už to tady teď nebudu potřebovat. Nějakou dobu, tak čtyři až pět let, kdy počítám, že budu na mateřské a začne mi z toho hrabat. :)) Na tu dobu si tohle místo zaslouží nějaký hezčí a výmluvnější poslední příspěvek. A ne že by nebylo o čem psát.

I wanna cry and I wanna love

5. april 2015 at 21:01 | Killi
Prostě jen trochu víc podpory a trochu míň starostí. Prosím prosím prosím.



Haló, tady jsem.
 


Cíl

20. february 2015 at 23:31 | Killi |  Jednou větou
Je to rok, co jsem začala s Jednou větou (a tak půl roku, co jsem vzdala snažení se v každém zápisku jen o jednu větu :) ) a je nejlepší čas to ukončit. Bylo to náročné, bylo to sakra náročné a to jsem si na začátku neuměla představit. Jsem ráda, že jsem vydržela a že mám pohromadě celý jeden rok. A jsem ráda, že už je konec.

Je dost možné, že tu teď bude trochu mrtvo. Jestli chvilku nebo napořád nebo jestli vůbec, to nevím. Pravdou je, že se toho teď v mém životě děje tolik, že dost možná budu mít potřebu to tady vykecat. Důležitá rozhodnutí. Důležité kroky dopředu. Okamžitě si všichni přestaňte myslet, že jsme se zasnoubili. :D Ale důležité to není o nic míň.

Minimálně poslední týden mě denně napadá tolik věcí, které by si zasloužily, abych o nich psala, že kdyby mě stejně napadalo, jak komentovat výsledky do diplomky, měla bych už materiál i na disertačku. Nebo na tři. :) Ale už to není jako dřív, nejsem na gymplu, není rok 2010 (budu pro něj zřejmě mít nadosmrti slabost :) ). Už mi to psaní nejde samo a není pro mě tak důležité.

Někdy už si připadám docela velká. Děkuju.

Killi :)

1. února 2015

20. february 2015 at 23:07 | Killi |  Jednou větou
Největším překvapením bylo, že jsme vstali na první budík a v devět už jsme vyjížděli směr Zadov. Jsme spolu sice už čtyři a půl roku, ale tohle měla být naše první lyžovačka- Tom byl naposledy lyžovat s ex (jako důkaz dokonce z kapsy lyžařských kalhot vytáhl i permanentku z března 2010 :D), takže bylo potřeba, abych přepsala další část historie. :D Intenzivně mě strašil tím, jak neumí lyžovat, takže není divu, jak moc jsem byla příjemně překvapená. Ten den se nám všechno podařilo, vyšlo počasí, sníh byl perfektní, sluníčko svítilo a nám to krásně šlo. Byla z toho jedna z nejlepších lyžovaček v mém životě a dobře, bylo to trochu i tím párkem v rohlíku a bombardinem… :D Byla jsem nadšená, po dlouhé době jsem cítila, jak mi to jde s každou jízdou líp a líp, a každou jízdu jsem si stoprocentně užívala a vychutnávala. Nedokážu ani pořádně popsat, jak moc perfektní zážitek to byl. A že nás doma čekala ta nejlepší kachna s karlovarským knedlíkem a červeným zelím, kterou jsem kdy jedla, a horký vanilkový pudink… to už byla jen dokonalá třešnička! :)

Killi

Next articles


Where to go next