Protože miluju.

21. dubna 2012 v 12:42 | Killi
Věřím na nesmysly.

Hezký večer, se slečnami. Nejsme staré. Karamelový smích, a tak. Je to kretén. Přesun k jinému stolu, chtění vidět. Nemáš žvýkačku? Ale nemám v plánu se líbat! Jen mluvit zblízka a pořád se smát. Upřímné nadšení a plácání bez většího smyslu. Pičo vole. Cesta jako domů, jako dřív. Hlučná, mokrá, ale strašně známá. Maso v kečupu, kouří, fuj. Vzpomínky, které se mi nikdy nevybavily od chvíle, kdy se to stalo. Kdy jsem šla domů sama, ale... tak divné a tak nové zároveň.
A znovu jsem šla domů sama, ale ráda, spokojená, paranoidně vystrašená. Jo, hledala jsem postavy v keřích, za auty, za stromy. za rohy budov. A vybírala jsem ty nejsvětlejší noční uličky. Strašpytel.
A? Spokojeně jsem usínala s myšlenkami na něj, s nosem zabořeným do jeho trička, až po okraj plná stýskání.
Protože ho miluju. Protože je jediný na světě, koho dokážu tak neskutečně milovat. A vždycky, vždycky budu.
A taky proto, že mě dělá výjimečnou. A voní jako nikdo jiný. Dělá mi život něčím nepopsatelné báječným.



s bublinkovou fólií do sedmého nebe
krok sun krok, dva, tři
neplašit ty sklony být taky taková
rozpuštět se ti v dlani. štěstím
když konečně chytíš ty mě a ne naopak
a tak, že jsem schopná uvěřit
dalšímu nesmyslu?
že mě třeba nikdy nebudeš chtít pustit/
poslat dál/samotnou
krok sun krok, dva, -
kéž by pomněnkový strach
pokaždé, když nevím
ne dost-
krok sun krok, -
všechny poklady mého světa za jeden
tvůj slastný povzdech
učit se potlačovat úsměv, když se to nehodí,
ani trochu; dospěj!
pořád stejná
krok sun -
Kecy o euforii.

K.
 


Potajmu

13. dubna 2012 v 19:08 | Killi
Dlouho jsem tu nepsala. Jsem moc šťastná a spokojená, tak jsem nechtěla, aby vám to nebylo líto. A jsem moc šťastná a spokojená, tak proč se z toho vypisovat na blog.

Mňam!

27. února 2012 v 9:07 | Killi
K tomuhle tématu mě dovedl jeden z posledních hejtů na 1000vecicomeserou.cz, kde jsem po delší době zase s něčím musela absolutně souhlasit. Ano, tohle mě se*e!

Z nekonečna zrnek cukru poskládám ti atmosféru

25. února 2012 v 0:03 | Killi
Všechno je v neuvěřitelné rovnováze. Na konci týdne se těším domů na víkend (jo, jsem strašně rozmazlená a jezdím každý víkend domů/ do Prachatic/ do Šenova, a i když jsme si s Tomem říkali, že když teď máme byt, že budeme na víkendy občas zůstávat v Praze, tak je mi jasné, že to bude nejdřív v květnu, až bude majáles /nikdy bych neřekla, že dva roky jsou taková chvilka*/.. ), v neděli se těším do Pr… domů!, každý den se těším, až přijdu večer domů… Pořád se těším. A kdybychom spolu nebydleli, tak fakt nevím, kdy bychom se viděli, když se už takhle potkáme až večer, když oba přijdeme z práce.

Give me a reason

18. února 2012 v 19:55 | Killi
Nenapíšu a nenapíšu, je to tak. Jsem zlá a sobecká a měli by mi ten blog sebrat, když nechci svým voyerům z Valmezu, Prachatic, Přelouče, Brna a okolí (a několika dalším výjimkám) poskytnout pravidelnou dávku informací. Tak se omlouvám, jestli to pomůže.

Další články


Kam dál